Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Špičková asistentka bere přes sto tisíc. Hledá se hůř než ředitel

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Sto tisíc, služební auto a k ruce dva další asistenty. Není to generální ředitel - je to jeho asistent(ka). Umí zorganizovat velký meeting, ale neurazí ji ani uvařit kávu či zvednout telefon o víkendu. A hlavně osobnostně perfektně sedí k svému šéfovi.

Chodící diář, organizační šampionka, charismatická a diskrétní vrba. Tím vším musí být asistentka ředitele či ředitelky velké firmy. Někdy se jí říká také tajemnice, jindy šéfka sekretariátu, ale podstata je tatáž: je to pravá ruka nejvyšší šarže v podniku. Bez ní ani sebeschopnější „generál“ nedokáže podávat maximální výkony na pracovišti ani spojit s prací soukromý život. Přestože si ji mnoho lidí představuje jako písařku a telefonistku, která hlavně vaří kávu, ve skutečnosti jde o mimořádně schopnou osobu, která se na trhu vyvažuje zlatem. Najít tu správnou je totiž paradoxně často těžší než jejího budoucího šéfa či šéfku. „Asistenti se vždy hledají někomu konkrétnímu na míru. Zatímco ředitel je ve funkci sám za sebe, asistent musí být především jeho pravá ruka. Pokud mezi ním a šéfem nefunguje „chemie“, dobrým asistentem nebude,“ vysvětluje headhunterka Tereza Černá ze společnosti R4U. „To je také důvod, proč asistentky do větších firem hledají lovci hlav, a nikoli běžný nábor, ačkoli se nejedná o top manažerskou pozici. Jde ale o vysoce nedostatkové zboží.“

Není asistentka jako asistentkaBěžné asistentky se na trhu hledají hojně a úspěšně, často se jedná o startovací pozici na začátku kariéry. Jiné je to u asistentek „velkých šéfů“, tedy například generálních ředitelů korporátů, bank, velkých výrobních podniků apod. V žargonu lidských zdrojů se jim říká top executive assisstant. Z této pozice řídíte velkou agendu, např. sestavujete řediteli kompletní harmonogram činností, svoláváte porady vedení, jste zodpovědní za to, že všichni budou mít aktuální přesné podklady, ale také za to, že při celodenním jednání bude mít každý co jíst a pít. Musí jít o lidsky vyzrálou osobnost, kterou všichni respektují. Pokud je šéfem cizinec, při jeho nástupu může asistent pomáhat vybrat bydlení, školy pro děti, ale i program pro manželku či manžela. „Tím se nemyslí objednávka do fitka, ale uvedení do expat komunity,“ usmívá se Tereza Černá.

Jak se stát top asistentkou?Jednoznačný návod neexistuje, na rozdíl od porodních asistentek se pro ty byznysové neotevírají studijní programy ani kurzy. Obecnými kritérii jsou spolehlivost, pečlivost, vstřícnost, entuziasmus, odolnost vůči stresu, a v neposlední řadě důvěryhodnost. V dnešní době je samozřejmostí výborná angličtina, příp. znalost dalšího jazyka. Velkou výhodou je i dobrá orientace v oboru, v němž firma působí: „U asistentek finančních ředitelů se někdy vyžaduje i vysoká škola ekonomického směru, schopnost připravit podklady a číst finanční výkazy. Šéfka marketingu zase ocení, když má její asistent zkušenost s přípravou kampaní,“ vysvětluje Tereza Černá.

Trocha genderu na závěrPozici asistentky si jednostranně spojujeme hlavně s ženami, ale ani na českém trhu už nejsou výjimkou špičkoví asistenti. Stereotypní vnímání je však zřejmé. „Zatímco u žen se používá označení asistentka, u mužů se setkáváme často s označením tajemník, což zní poněkud prestižněji. Lépe si tak představíme někoho, kdo je detailně obeznámen s vnitřním děním ve firmě, s obchodní strategií, situací na trhu i u konkurence. Nenechejme se však zmást – bez špičkové asistence, samozřejmě zcela bez ohledu na pohlaví, se žádný šéf ani šéfka velké firmy nemohou dlouhodobě obejít,“ uzavírá Tereza Černá.

Témata:  práce ženy

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

15. listopadu 2024 9:34

Západ se k Číně staví pragmatičtěji než Česko, které to může ekonomicky dále oslabit

Zdroje současného mdlého výkonu české ekonomiky nelze hledat pouze za hranicemi. Byť úpadek německého průmyslu, energetická krize či válka na Ukrajině rozhodně svůj původ za hranicemi mají a českou ekonomiku přímo či zprostředkovaně poškozují. Češi si ale škodí i sami. Třeba tím, že s oblibou bývají papežštější než papež a že se neméně rádi vydávají ode zdi ke zdi.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy