Jak investovat za války? Ternem mohou být akcie německých zbrojařů, amerických bank nebo krvácejících ruských podniků

Kdo by například tipoval, že za minulý týden bude hlavní ukazatel moskevské burzy zcela nejvýkonnější ze všech srovnatelných indexů na světě? Vskutku, v minulém týdnu akcie moskevské burzy zhodnotily v dolarech ze všech akcií světa nejvíce, ve pátek před polednem si za posledních pět obchodních dní připisovaly 27 procent. Druhým světově nejvýkonnějším parketem byl s velkým odstupem ten budapešťský, který přidal „jen“ kolem pěti procent.

Ruské akcie poskočily přesto, že investoři mohou právě od minulého týdne poprvé od začátku ruské invaze spekulovat na jejich pokles. Moskevská burza ovšem zároveň stoupá, aniž by Kreml, resp. jeho státní fond musel přikročit k podpůrným nákupům akcií, na něž vyčlenil v přepočtu přes 200 miliard korun.

Je pravda, že cizinci nadále v Rusku akcie prodávat nemohou, ovšem to není jediný důvod, proč tamní akcie nepadají. Ruskou ekonomiku i tamní burzu podporuje pokračující vývoz energií. Trh těsně po invazi zjevně do cen ruských akcií započítal i možné daleko výraznější odstřižení Západu, zejména Evropské unie, od ruských energií. K tomu ale nedošlo. Vždyť Putinův režim letos za vývoz energií, plynu a ropy, získá 321 miliard dolarů, o zhruba třetinu více než loni, vyplývá z výpočtu agentury Bloomberg (který předpokládá, že k přerušení ani omezení dodávek do EU nedojde). Znamená to tedy, že každý den Putinův režim získává z vývozu ropy a plynu v přepočtu bezmála 20 miliard korun. Putin těží z vysokých cen energií, za něž z velké části může jeho válka.

            To také znamená, že investiční příležitost, samozřejmě vysoce rizikovou, mohou představovat akcie ruských energetických kolosů, jako je Lukoil nebo Gazprom. Stále se prodávají ve velké slevě oproti ceně před invazí a lze tak na ně vysoce spekulativně – vysoce rizikově – vsadit. Pokud Evropská unie nebude mít kuráž se od ruských energií odstřihnout, tyto společnosti by mohly dále růst. Samozřejmě, investor si musí takovou případnou investici obhájit i morálně. Neboť takovou investicí podporuje právě i Putinův režim.

Investici do ruských firem nahrává to, že Kreml se snaží činit vše možné, aby nedopustil další propad jak moskevské burzy, tak své měny, v níž se dané akcie obchodují. Rubl se ve druhé polovině minulého týdne vrátil prakticky tam, kde byl před invazí. Až na kurs kolem 81 za dolar.

Kreml trh s rublem znásilňuje, aby ten nepadal. Rusové tudíž mají zakázáno rublu se zbavit nákupem deviz. Cizinci, jak už víme, mají zakázáno rublu se zbavit prodejem ruských akcií. A ruští vývozci, včetně vývozců plynu a ropy, mají nakázáno za 80 procent deviz koupit rubly.

Malá odbočka. V lednu 1989 v Československu byl kurs 14,30 koruny československé za dolar. V roce 1987 byl kurs dokonce jen kolem 5 Kčs za dolar. Věřil takovým kursům tehdy někdo? Na černém trhu se ustavovaly kursy úplně jiné – vždyť na přelomu let 1988 a 1989 se na černém trhu, u „veksláků“, dolar prodával kolem 42 korun československých. Podobné je to nyní s oficiálním kursem rublu k dolaru. Nicméně to, že se Kremlu daří propad rublu zastavit, podporuje rovněž akcie obchodované – v rublu – na moskevské burze. Je to tedy o důvod více pro rizikovou sázku na ruské akcie.

Nejde navíc jen o to, že trh s rublem je znásilněný Kremlem. Ale i právě o to, že je stále zjevnější, jak těžké je pro EU odstřihnout se od ruského plynu. K němu se EU neprozíravě uvázala v rámci zelené transformace. Ano, i Green Deal měl být oporou rublu.

Zelená transformace EU, resp. Green Deal byla fundamentálně založená na ideji, že aby byl přechod na zelenou energetiku v EU sociálně aspoň trochu únosný, využije se po přechodnou dobu, třeba dvou desetiletí, levný ruský plyn. Proto si ostatně Němci postavili Nord Stream 2, plynovod spojující je přímo s Ruskem. Bez ruského plynu ovšem není a nebude ani Green Deal. Rozhodně ne ve své předválečné podobě. Takové Německo bude mít jiné priority než jen ty zelené. Třeba bezpečností.

Německo takřka vzápětí po ruské invazi na Ukrajinu historicky rozhodlo, že navýší své výdaje na obranu, bezpečnost a armádu o sto miliard eur jen v letošním roce. O další desítky miliard eur více bude dávat v příštích letech. Bude-li dodržovat závazek vůči NATO, tedy závazek výdajů na obranu ve výši dvou procent hrubého domácího produktu, znamená to dalších přibližně dvacet miliard ročně právě na bezpečnostní a obranné účely. Dvacet miliard eur, to je zhruba třetina ročního vojenského rozpočtu Ruska.

Však se také plán mohutného německého zbrojního investování zrcadlí v akciích tamních největších zbrojařů. Třeba akcie podniku Rheinmetall vylétly od začátku ruské invaze o více než 90 procent. Jde možná až o přepjatou reakci trhu, nicméně po jisté korekci je dobré sledovat akcie zbrojařských firem bedlivě i nadále. A potenciálně do nich investovat. Pokud tedy, opět, morálka dovolí. Výdaje na zbrojení výrazně totiž navýší také další evropské země, třeba Polsko nebo Nizozemsko.

Kdo nechce investovat ani do ruských akcií, ani do akcií zbrojařů, ten může vsadit třeba na akcie velkých amerických bank typu JP Morgan nebo Citigroup. Jsou dostatečně vzdáleny ukrajinskému bojišti a navíc budou těžit z razantního zvedání úroků v podání americké centrální banky, která i pod vlivem války na Ukrajině konečně pochopila, že inflace není přechodná.  

Při pohledu na čísla k inflaci je investování do akcií ještě větší nutnosti než snad kdykoli dříve v dohledné minulosti. Vždyť inflace v eurozóně v březnu podle předběžných údajů citelně překonala očekávání a suverénně překonala historicky rekord. Dosáhla úrovně 7,5 procenta, přičemž expertní odhady zněly na 6,7 procenta. Ale v Evropské centrální bance jsou „v pohodě“, základní úrok drží v záporu, miliardy eur dále tisknou jako o život... Jinak by se totiž předlužené země typu Itálie nebo Francie mohly dostat do problémů. To základní sazba České národní banky poprvé od roku 2001 začíná číslicí „5“ – ČNB tedy bojuje s inflací neskonale důsledněji než ECB. Se zvyšováním úroků pro toto jaro ještě nekončí; mohou se letos dostat až k úrovni šesti procent. Hypotéky v Česku tak budou nejdražší do přelomu milénia.

Přesto i nemovitosti v ČR stále mohou představovat vhodnou investici. Válka totiž vyvolá v Česku poměrně hlubokou stagflační krizi. Inflace bude vysoká, v průměru letos jistě dvouciferná, zatímco ekonomika bude stagnovat. Výsledkem bude citelný propad reálné kupní síly. Vždyť letos mzdy nominálně porostou jen o šest procent, zatímco inflace bude zřejmě i více než dvojnásobná. Česko tedy čeká největší propad životní úrovně od 90. let.

Ochabne tak sice tedy poptávka po nemovitostech, nicméně jejich cena i nadále bude alespoň kopírovat inflaci. Kvůli růstu cen stavebních materiálů nebo energií. Pokud by tedy inflace činila celoročně zmíněných třináct procent, nemovitosti zhodnotí o deset až patnáct procent. Stále jde o poměrně solidní pojistku před inflací.

Byť tou vůbec nejméně rizikovou, a přitom solidně výnosnou investicí představují státní spořící dluhopisy v proti-inflační variantě. Ty letos mohou vynést třeba dvanáct nebo i třináct procent, aniž by znamenaly jakékoli riziko – rizikovostí odpovídají uložení peněz na termínový účet. Bohužel, do spořících dluhopisů už investovat nelze. Nová česká vláda rychle pochopila, že v čase rekordní inflace prodělá kalhoty na tak štědrém – „proti-inflačním“ –úroku.

Témata:  investice,  ekonomika,  finance,  komentář