Česko míří do výrazné inflace. Největší chybou je nechat peníze v bance

Nejprve ten pravděpodobnější scénář, scénář dominující inflace cen aktiv, jehož pravděpodobnost je zhruba 80 procent. Podle něj se v letech po pandemii v zásadě naváže na předpandemický vývoj. Současná spotřebitelská inflace se ukáže jako přechodný jev a nejpozději od roku 2023 se globálně vrátí dezinflační a deflační tendence. Na ně budou centrální banky reagovat ještě intenzivnějším tištěním nových stovek miliard. Nafukovat se tedy budou ceny akcií i nemovitostí, zatímco úrok na bankovních vkladech se sníží leckdy – a častěji než dnes – do záporu. Přikázáním číslo jedno pro takový scénář je mít co nejvíce vlastních peněz investováno, přičemž je druhořadé, v čem přesně. Hlavně mít minimum úspor na účtu v bance, kde je bude požírat záporný úrok tak vydatně, že se nám o tom zatím ani nezdá.

Druhý scénář má pravděpodobnost zhruba 20 procent. Souhra důvodů demografických, geopolitických a dalších způsobí trvalejší nárůst spotřebitelské inflace. Centrální banky budou muset s úroky nahoru, omezit tištění miliard. Předluženým státům zdraží financování natolik, že se ocitnou na pokraji bankrotu. Spadnou akcie i nemovitosti. Při vyšším úroku na dluhopisech totiž budou chtít investoři vyšší výnos i od nemovitostí. Toho se dosáhne kombinací dalšího zvýšení nájmů a poklesu cen realit. Poptávka po nich ochabne i z důvodu vyššího úroku na hypotékách. V krajním případě dojde k těžké globální recesi, akciovému krachu a k dramatickému, v ČR zhruba třetinovému propadu cen realit. Určitým uchovatelem hodnoty by v takovém případě bylo jen málo aktiv, třeba zlato, případně některé kryptoměny. Kryptu by se mělo dařit v obou scénářích, zase ale hrozí, že proti němu právě z toho důvodu až násilně zakročí stále nervóznější státy a jejich centrální banky. Zároveň platí, že úspory na účtu v bance budou citelně ztrácet na každém ze scénářů: buď kvůli zápornému nominálnímu úročení, nebo kvůli výrazné spotřebitelské inflaci. 

Témata:  inflace,  ekonomika