Lékaři se bouří: Migranti jsou starší než tvrdí

„Mladý chlapec, říkejme mu H, dorazil do Velké Británie v roce 2011. Doufal, že tam se jeho život po útěku z Afghánistánu změní. Mýlil se. Na základě jeho vzhledu a chování Spojené království rozhodlo, že je mu „významně" více než 18 let. Dva sociální pracovníci uvedli, že se záměrně vydával za mladšího, i když mu bylo kolem 20 let. Byl proto nucen žít v ubytovně pro dospělé, zhoršilo se i jeho duševní zdraví. Hrozila mu deportace," přibližuje příběh jednoho údajně mladistvého migranta server Quartz.

Problém nejen tohoto mladíka spočívá v tom, že nemá doklady, které by prokázaly jeho věk. Jak píše server, mnozí prostě nemají při útěku čas si doklady zabalit, jiní se narodili v místech, kde porody nejsou vůbec oficiálně registrovány. Podle nedávné zprávy OECD loni v Evropě požádalo o azyl 24 tisíc nezletilých bez doprovodu. Jenže právě dětští žadatelé představují pro evropské státy zvláštní problém. V azylovém systému čeká na děti a nezletilé zvláštní zacházení, mají nárok na bydlení, zdravotní péči či podporu při vzdělávání. Úřady proto denně ověřují, zda jsou nezletilí opravdu nezletilými a zda se jen tyto osoby nesnaží získat pro sebe výhody.

Postupy při ověřování věku se liší podle zemí

Každá země přitom postupuje při zjišťování skutečného věku migrantů jinak. Některé státy vychází jen ze vzhledu žadatelů o azyl a několika rozhovorů. Právě takto to funguje třeba v Británii, kde je otázka věku sporná hned u 22 procent údajně mladistvých migrantů. Do osudu migranta H nakonec zasáhlo právní dětské centrum, které objednalo další posudek. Mladík byl nakonec prohlášen za šestnáctiletého. Jeho příběh není zdaleka jediný, podle studií žijí v centrech pro dospělé i čtrnáctiletí migranti, kteří byli prohlášení za starší.

Alternativou k těmto „rozhovorům" je lékařské zkoumání. To je běžné třeba v Německu nebo ve Švédsku, kde bylo podáno nejvíce žádostí o azyl nezletilými osobami. Mnozí u nich se do Evropy dostali v malých a nepohodlných prostorech, ať už je řeč o přeplněných lodích či nákladních automobilech. Lékařské skeny vyžadují, aby se migranti opět dostali do těsných prostor a to je podle serveru pro mnohé z nich velmi obtížné, protože trpí klaustrofobií a mají různá traumata. „Tyto skeny vyžadují, aby lidé vlezli do díry, která může být pro žadatele o azyl obzvláště traumatizující," říká Juana Remusová, profesorka práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně. „Měli jsme v Berlíně jeden případ, kdy mladistvý vyhrožoval, že se zabije, pokud bude nucen podstoupit magnetickou rezonanci."

Součástí prohlídky je i detailní zkoumání pohlravních orgánů

I v Německu je většina žadatelů posuzována podle vzhledu, lékařskými prohlídkami prochází jen sporné případy. Pokud tuto prohlídku migranti odmítnou, je s nimi automaticky nakládáno jako s dospělými. Server poukazuje na výzkumnou lékařskou zprávu ze Saarbrückenu, metropole spolkové země Sársko. Podrobně jsou zkoumány pohlavní orgány žadatele o azyl, pubické ochlupení, chlupy, vlasy, typ těla, jejich hlas a možné vývojové poruchy. Chlapci a muži musí podstoupit prohlídku jejich penisu – zkoumá se jejich žalud, varlata i pigmentace. Dívkám jsou zkoumána rodidla. Pak na řadu přichází rentgeny kostí, zubů nebo třeba zápěstí.

Podle studie publikované v British Medical Bulletin v roce 2012 někteří nezletilí považují test genitálií za zneužití. To platilo zejména pro žadatele o azyl, kteří zažili sexuální násilí nebo mrzačení ženských pohlavních orgánů – tedy obřízku. Výbor OSN pro práva dětí vydal v roce 2014 zprávu, ve které byl německý postup posuzování věku kritizován kvůli používání „degradujících a ponižujících praktik", které nemusí nutně přinášet přesné výsledky.

Proti testům se staví aktivisté i lékaři

Právě lékařské testy jsou zdrojem problémů – kritizují je třeba lidskoprávní organizace. Podle švédské migrační agentury je velká část lékařů ani nechce provádět, protože v nich spatřuje etický problém. „Nikdo je nechce dělat, protože my jako lékaři skládáme přísahu, že bychom neměli ublížit našim pacientům," vysvětluje švédská profesorka dětské stomatologie z univerzity v Malmö Gunilla Klingbergová. Problém podle ní spočívá v tom, že je podle rentgenu zubů poměrně jednoduché určit věk dětí od tří do třinácti let. Jenže mezi 14. a 18. rokem se rozdíly stírají. A tak je možné, že dojde k chybě při určování věku. U dentálních rentgenů se je možné určit věk s tolerancí 2 až 3 roky, u rentgenů zápěstí je tato tolerance dokonce 3 až 4 roky. Tato tolerance je proto problematická především u těch, kteří tvrdí, že jim je 14 až 15 let. „Nikdy byste si netroufli odhadnout věk člověka měřením jeho výšky, tak proč ignorujete stejné biologické rozdíly, které existují u zubů?" dodává Klingbergová.

Lékařské posudky věku také podle odborníků neberou v úvahu konkrétní odlišnosti spočívající v národnosti a socio-ekonomickém původu. Například mladý somálský žadatel o azyl může mít významné vývojové rysy oproti svým britským, švédským nebo německým protějškům, se kterými je srovnáván. Anna Bartasová, viceprezidentka švédské pediatrické společnosti uvedla, že žádá všechny své členy, aby tyto kontroly neprováděli. Poukazuje, že lékařská zpráva může hrát klíčovou roli při rozhodování o udělení azylu, což může být „eticky a humanitárně špatné" kvůli nedostatku všech faktů.