Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Írán drží ropné trumfy

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Ceny ropy se v posledním týdnu dočkaly na světových trzích růstu. Vděčí za to několika faktorům, nejčastěji se skloňují tyto tři. Zaprvé: Čína popáté v řadě snížila požadavek na podíl minimálních rezerv pro komerční banky, což je krok, který má podpořit růst tamní ekonomiky. Zadruhé: Saúdská Arábie oznámila, že pracuje s Ruskem, Venezuelou a Katarem na plánu zmrazení těžby, a to na lednové úrovni, která dosáhla 32,65 milionu barelů denně (bpd). A zatřetí: únorová těžba kartelu OPEC klesla podle průzkumu agentury Reuters oproti lednu na 32,37 bpd.

Ani jeden z kroků ale zatím nemusí být pro dlouhodobý růst cen ropy dostatečný. Skutečná kondice čínské ekonomiky zůstává dál velkou neznámou a lednová úroveň těžby OPEC byla na rekordní úrovni (převis nabídky nad poptávkou trvá od roku 2014) a Saúdská Arábie tak zjevně nechce ustoupit v cenové válce americkým břidličným těžařům, jejichž produkce sice klesá, ale jen velmi pozvolna. A únorový pokles těžby byl do značné míry zapříčiněn závadami a servisními pracemi v Iráku, Nigérii a ve Spojených arabských emirátech.

Dohodu některých států OPEC a Ruska bude navíc pravděpodobně narušovat Írán. Po dohodě o omezení tamního jaderného programu plánuje země zvýšit svou produkci v následujících pěti letech ze současných 3,1 milionu bpd na úroveň před zavedením sankcí, tedy 4,6 milionu bpd. Íránští představitelé sice uvítali plány OPEC zmrazit těžbu, ale hned vzápětí dodali, že považují za „vtip“, že by se na tomto kroku měla jejich země podílet. Náměstek ministra pro ropný průmysl Zamaninia v rozhovoru pro CNN řekl, že na sebe Írán nebude dobrovolně uvalovat sankce poté, co byly jedny zrušeny.

Na rozdíl od ostatních ropných mocností nedělají nízké ceny ropy Íránu až tak velké starosti. Rozpočet země mohl donedávna kvůli sankcím počítat jen s omezenými ropnými příjmy a není na nich natolik závislý. Navíc je součástí dohody ohledně jaderného programu i uvolnění přibližně sta miliard dolarů, které měl Írán zmrazené na účtech v zahraničních bankách. Írán tak není do omezování své produkce tlačen a bude ji zvyšovat, aby vylepšil svou pozici před případnými dalšími jednáními uvnitř kartelu.

Vliv hraje i fakt, že Írán a Saúdská Arábie jsou dlouholetí regionální rivalové, jejichž vztahy jsou v posledních měsících vysoce napjaté. Íránci tak rozhodně nebudou horlivě přicházet s rozhodnutími, která by Saúdům pomohla. Už jen kvůli tomu, aby si zachovali tvář před domácím veřejným míněním.

Zrušení sankcí a rozvíjející se íránský (nejen) ropný průmysl je velkým lákadlem i pro české firmy. Měly by si ale pospíšit, protože kolem Íránu, který k rozvoji hospodářství zahraniční investice potřebuje, krouží už jiné země, především Itálie a Francie. Když v lednu obě země navštívil Íránský prezident Hasan Rúhání, uzavřeli zde Íránci obchodní dohody celkem za 31 miliard eur.

Lukáš Vácha, obchodní ředitel pro privátní a institucionální klientelu, Conseq Investment Management a.s.

Témata:  ropa Írán

Související

Aktuálně se děje

13. července 2026 17:01

Půjčka pro podnikatele: kdy se vyplatí sáhnout po rychlém řešení?

Podnikání je přesně o tom – o schopnosti reagovat rychle. Jenže rychlost stojí peníze, a peníze ne vždy přijdou ve chvíli, kdy je nejvíc potřeba. Znám to z vlastní zkušenosti: faktura odešla, ale peníze na účtu nejsou. Dodavatel čeká, nájemné se blíží a zákazník ještě nezaplatil. V takové chvíli půjčka pro podnikatele přestává být tabu a stává se čistě praktickým nástrojem.

Zdroj: Komerční článek

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

Trumpova nová cla českou ekonomiku neochromí. Problémem je jejich trvalost

Nová americká cla, která administrativa prezidenta Donalda Trumpa zdůvodňuje nedostatečným postupem obchodních partnerů proti zboží vyráběnému nucenou prací, představují z hlediska české ekonomiky další nepříznivý zásah do mezinárodního obchodu. Nejde však o šok, jenž by měl české hospodářství bezprostředně zásadněji poškodit. Evropská unie bude patřit do skupiny ekonomik zatížených desetiprocentní sazbou, zatímco země, které podle Washingtonu nemají odpovídající zákaz dovozu výrobků vznikajících nucenou prací, čelí sazbě 12,5 procenta.