Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Známe nový nejabsurdnější poplatek v bance. Na čem všem se dá "rejžovat"?

Známe nový nejabsurdnější poplatek v bance. Na čem všem se dá

Foto: Mariusz Stankowski, MoneyMAG.cz

Nejabsurdnějším bankovním poplatkem je z pohledu domácí populace platba za zjištění stavu účtu prostřednictvím bankomatu. Platit za zjištění stavu účtu přes bankomat považuje za nesmyslné téměř pětina (19,3 procenta) respondentů, vyplývá to z průzkumu společnosti SANEP.

Stříbro na pomyslném žebříčku získala platba za výpis účtu zaslaný elektronickou cestou. Jako svého "favorita" si ji zvolilo 15,2 procenta dotázaných. Bronzovou medaili by s "podporou" 7,2 procent lidí získal poplatek u sKarty, karty sociálních systémů, která je povinná pro příjemce dávek.

Na čtvrtém místě skončil poplatek za vedení účtu zemřelého klienta po dobu dědického řízení. Následuje ho s 6,7 procenta hlasů občanů výše poplatku za vklad na účet na přepážce třetí osobou a poplatek za vedení kontokorentu i v době nečerpání služby.

Lidé také nechtějí platit za vedení účtu k hypotečnímu nebo spotřebitelskému úvěru, za účetní položku či za zadání příkazu či změny trvalého příkazu přes internet banking. Také by rádi zrušili poplatek za neuskutečněnou platbu nebo platbu za vložení dalších údajů do příkazu k úhradě.

Průzkum se konal ve dnech od 15. do 28. ledna a zúčastnilo se ho 12 578 respondentů.

Témata:  banky

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.