Zvýší se minimální mzdy! ZDRAŽÍ ale zboží a lidé si ho koupí méně

Současná diskuze o nárůstu minimální mzdy vychází zejména ze skutečnosti, že v Česku je její výše ve srovnání s ostatními zeměmi EU šestá nejnižší. Příliš se však nemluví o tom, že za tuto mzdu pracuje minimum lidí. Mnohem více jich pracuje za mzdu zaručenou, která v tuzemském případě patří v Evropě naopak k nejvyšším. Problémem je zejména skutečnost, že se výše zaručené mzdy odvíjí od té minimální. Pokud by se ta tedy od příštího roku zvedla o 1 350 korun, jak zamýšlí ministerstvo práce a sociálních věcí, zaručená by podle našich odhadů stoupla alespoň o 2 500 korun.

Skladníci či prodavačky jsou nyní ve 2. tarifní skupině a v současnosti mají zaručenou mzdu 14 740 korun, pokladní v samoobsluze pak ve 3. skupině se mzdou 16 280 korun. Účetní a personalisté v 5. skupině musí mít mzdu nejméně 19 850 korun. Z hlediska tohoto ukazatele se v Evropě nacházíme na 10. místě, když jsme před kompletní východní Evropou a částí té západní.

Pokud by spolu s minimální mzdou od příštího roku dále stoupala i ta zaručená, znamenalo by to velký problém pro malé tuzemské obchodníky. Ať už se jedná o prodejnu potravin, restauraci či benzinovou pumpu, na takové zvýšení zaručené mzdy zde není potřebný výkon. Ten se odvozuje nejen z celkové tržby, ale také z adekvátní obchodní přirážky.

Z případného zvýšení zaručené mzdy by navíc profitoval zejména stát, nikoliv lidé. Zvedly by se totiž zejména sumy odvedené do státního rozpočtu, a aby na toto navýšení zaměstnavatel nějak vydělal, musel by nejen zdražit výrobek či službu o zvednutí mzdy, ale i o odvody státu. Zaměstnanec přitom dostane pouze mzdu, zatímco výrobky zdraží i o odvody. Pro člověka to znamená, že si může logicky nakoupit pouze za ty peníze, které dostane ve mzdě, ve výsledku je to tak méně než před jejím zvýšením. Argumenty o nárůstu životní úrovně jsou tedy naprostý nesmysl, zvedá se totiž zejména výše peněz odvedených do státního rozpočtu. Normální člověk na tom bude hůř, než kdyby byla zaručená mzda nižší.

Pozornost si zaslouží i samotné zvednutí cen výrobků či služeb. Například malý prodejce potravin musí zboží zdražit tak, aby měl na prodejně daný zisk. Doufá přitom, že nebude moc drahý. Pokud jsou však jeho ceny příliš vysoké, potýká se s úbytkem zákazníků a může zavřít. Právě tento problém je však vyloženě typický pro celou řadu malých obchodů na vesnicích, které jsou nuceny ukončit svůj provoz kvůli ztrátovosti.

Samostatnou kapitolou je pak i výkon pracovníků, který zpravidla neodpovídá zvyšování zaručené mzdy. Její hodnota se za poslední 3 roky výrazně zvýšila, výkon zaměstnanců se však paradoxně snížil. Průběžným zvyšováním totiž klesla jejich motivace. Stát tak ve výsledku dosáhl nejen snížení výkonu pracovníků za větší mzdu, zároveň ale v souvislosti s tímto růstem i výrazně zdražilo zboží. Vznikla tak paradoxní spirála, kdy si obyčejný člověk za svoji vyšší mzdu koupí méně položek než dříve. Efekt zvýšení zaručené mzdy je z našeho pohledu pro ekonomiku tohoto státu naprosto nulový, ne-li ztrátový.

Nabízí se proto několik řešení, která lze rozdělit na okamžitá a střednědobá. Do první skupiny lze zařadit zvednutí minimální mzdy, jak zamýšlí vláda, aniž by se však měnily hodnoty té zaručené, kde si Česko stojí nadprůměrně. Druhou možností je navýšení minimální i zaručené mzdy, ovšem s výrazným snížením daňové zátěže – tedy aby peníze dostaly lidé namísto státu. Poslední variantu by představuje i střednědobé řešení v podobě zrušení zaručené mzdy. V důsledku by pak dále nedocházelo ke zkreslování a s ostatními státy EU by byla v budoucnu srovnávána opravdu pouze minimální mzda.

Témata:  minimální mzda,  zboží,  ceny potravin,  lidé