Koruna do konce roku oslabí, ale její nynější síla ještě nějaký čas přetrvá. Kdo a co za ni může?

Česká koruna je navíc jedinou evropskou měnou, která od začátku invaze dokázala naráz zpevnit vůči dolaru, euru i švýcarskému franku. A je jednou ze dvou měn ve světě, které se něco takového povedlo.

Jedná se o nedoceněný úspěch české měny, když uvážíme, že Česko před invazí patřilo k zemím vůbec nejvíce závislým na dovozu ruských energií, navíc k zemím geograficky Ukrajině poměrně blízkým. Koruna se v době války na Ukrajině nečekaně stala „bezpečným přístavem“, když svým zpevněním dokonce předčila tradiční „bezpečné přístavy“ typu amerického dolaru, švýcarského franku nebo japonského jenu.

Koruna přitom dále zpevňuje. V pátek vylepšila svůj takřka patnáctiletý rekord vůči euru, když zpevnila na 23,207 koruny za euro, jak plyne z dat Bloombergu. V celé historii vzájemného obchodování obou měna byla koruna silnější pouze v pěti obchodních dnech, a to v období od 16. do 22. července 2008.

České měně bezprostředně pomáhají náznaky světově významných centrálních bank, amerického Fedu i Evropské centrální banky, že utahování měnové politiky zmírní či si blíží ke konci, a to i pod vlivem březnových pádů a otřesů bank euroamerického prostoru.

V nadcházejících měsících trh předpokládá určité, „korektivní“ oslabení koruny, přestože v nejbližších dnech a týdnech může ještě posilovat, a dokonce pokořit svůj absolutní rekord, odpovídající 22,88 za euro. Ke konci června by měl kurs koruny k euru odpovídat 23,75, jak plyne z konsensu analytiků ale Bloombergu. Koncem letoška by pak euro mělo podle téhož konsensu vyjít na rovných 24 korun. Koncem roku 2025 by kurs měl činit 23,70 a koncem roku 2026 pak 23,60. Tyto prognózy už jsou ale zatíženy značnou dávkou nejistoty. Každopádně trh v tuto chvíli nečeká pro příští léta žádné výraznější oslabení koruny, takže její současné mimořádné posílení zjevně nepovažuje jen za náhodnou, mimořádnou souhru „měnu posilujících“ okolností.

Trvaleji české koruně ke zpevnění dopomáhá pochopitelně také mimořádně vysoká inflace, resp. nutnost boje s ní. Inflace v Česku i přes svůj pokles, zatím jen mírný, stále zůstává nebetyčná. V březnu vykázala úroveň patnácti procent v meziročním vyjádření, takže předčila prognózu České národní banky. Rapidní inflace způsobuje, že ČNB drží – a držet bude i v příštích měsících – svoji základní úrokovou sazbu na relativně vysoké úrovni sedmi procent. Jde například o dvojnásobný úrok, než jaký momentálně jako základní nastavuje Evropská centrální banka – 3,5 procenta. To stále způsobuje příliv mezinárodní kapitálu do relativně atraktivně úročené – a přitom celkem bezpečné – koruny a korunových aktiv. A tento příliv korunu zpevňuje.

ČNB vytrvale upozorňuje, že jedním ze zdrojů inflace, s níž bojuje vysokými úroky a také podporou silné koruny skrze devizové intervence, jsou obří rozpočtové deficity. Ministr financí Zbyněk Stanjura v minulém týdnu naznačil plán seškrtat dotace o desítky miliard korun. Takovému záměru lze jedině zatleskat.    

Zároveň nová čísla ministerstva financí potvrzují, že ukrajinští uprchlíci a výdaje na ně žádné výrazné prohloubení deficitu nezpůsobují. I když to někteří kritici vlády, zejména z řad politického extrému, naznačují. Jenže celkové výdaje na ukrajinskou uprchlickou krizi od začátku ruské agrese loni v únoru do konce letošního března činili 33,5 miliardy korun.

Pro představu, částka 33,5 miliardy představuje jen zhruba jednu dvacetinu sumy, které byla od konce loňského února do konce letošního března vyplacena z tuzemské veřejné kasy na důchody. Tato suma totiž činí takřka 654 miliard korun. Drtivou většinu dané sumy pokrývá částka vyplacená na starobní důchody. Starobních důchodců je v Česku zhruba 2,2 milionu.

Dočasnou ochranu udělilo Česko od začátku invaze zhruba půl milionu ukrajinských uprchlíků, nyní jich v Česku je přibližně 325 tisíc. To ale znamená, že za dobu války šlo z veřejných peněz v průměru zhruba čtyřikrát více peněz na jednoho tuzemského příjemce důchodové dávky, než kolik ve stejné době šlo na jednoho ukrajinského uprchlíka.

Nepotvrzují se tak právě názory politického extrému, že český stát ve své výdajové politice upřednostňuje ukrajinské uprchlíky před českými občany.

Ba ne, za deficit, jeden ze zdrojů inflace, uprchlíci nemohou. Ale buďme objektivní, pochopitelně ani důchodci ne. Ti by si naopak zasloužili červnovou mimořádnou valorizaci bez krácení. Čistě proto, že už jim tak byla přislíbena.

Vláda deficit redukovat musí. Ale ne zásahy šitými horkou jehlou, jakým je krácení mimořádné valorizace. Oponenti by zase vláda neměli vytýkat, že nadmíru utrácí za uprchlíky, když to není pravda. Dokud vláda nesníží deficit – třeba skrze zamýšlené seškrtání dotací – a dokud se nepodaří zkrotit inflaci, může nás těšit alespoň to, že boj s ní je jedním z klíčových zdrojů mimořádné síly české měny.     

Témata:  CZK,  ekonomika