Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Účet za slabou korunu: Dva biliony korun. Bude za toto ČNB pykat?

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Dva biliony korun. 2 000 000 000 000. Takřka dva roční rozpočty našeho státu. Přesně tolik museli vynaložit centrální bankéři za jejich lehkovážné dobrodružství – umělé podhodnocování české koruny, v němž Česká národní banka (ČNB) pokračuje už více než 3,5 roku. Zopakujme si tu šílenou částku – dva biliony korun stojí násilné udržování koruny na hladině 27 CZK za euro. Hranice, kterou si centrální bankéři nejspíš vycucali z prstu, protože jejího kloudného zdůvodnění jsme se ani za ty čtyři roky nedočkali. Informuje RNDr. Evžen Korec, CSc., Generální ředitel a předseda představenstva, EKOSPOL a. s.

Podle účelového „vysvětlení“ centrálních bankéřů tímto postupem pomáhají českému exportu, čímž podle jejich slov podporují růst i celé české ekonomiky. Jenže skutečný přínos těchto opatření očištěný od přirozeného vývoje ekonomických cyklů je při nejlepší vůli diskutabilní a jejich efekt neodvratně krátkodobý. Jediné, čeho se docílí zcela určitě a neoddiskutovatelně je celkové pokřivení trhu, který se z tohoto megalomanského experimentu může dramaticky a nebezpečně dlouho vzpamatovávat.

Možná, že kroky ČNB skutečně zlepšily situaci některých vývozců, jenže jak se odráží slabá koruna na všech ostatních podnikatelích, kteří dovážejí zboží z eurozóny a prodávají je na tuzemském trhu v českých korunách? A hlavně, co to znamená pro běžného zaměstnance?

Bankéři nemluví o tom, že Češi, kteří stále berou výrazně méně než Němci, si pohoršili ještě o nejméně dalších deset procent. Můžeme stokrát naříkat, že se nám stále nedaří západní sousedy v kupní síle dohnat, ale co naplat, když nám v tom brání i naše vlastní národní banka.

ČNB samozřejmě dobře ví, že okrádá české občany. A vadí jí to? Evidentně ne. Vem je čert, říkají si nejspíš bankéři, a dál krmí velké ryby. Některé velké finanční skupiny totiž na intervencích vydělaly pěkný balík, za který by šlo postavit pěkných pár kilometrů předražených dálnic.

Takže zatímco čeští zaměstnanci berou méně, aby Němci i se svými vysokými platy mohli nakupovat naše zboží za pakatel, dovoz do Česka naopak výrazně zdražil. Už jednou okradený český zaměstnanec si tak ještě musí připlatit například při nákupu pomerančů ze Španělska, aut z Německa nebo pračky ze Slovinska.

A to už vůbec nemluvím o tom, jaké harakiri nás čeká teď, když se ČNB konečně chystá intervence ukončit. Jak a kdy to proběhne a co přesně to udělá s českou ekonomikou je (bohužel i pro samotné bankéře ČNB) záhadou, o jejímž průběhu a správném ukočírování můžeme všichni jen spekulovat. Jedna věc je na tom ale zásadně pozitivní: konečně skončí tento nesmyslný finančnický experiment, jehož skutečným cílem je pouze okrádání nás všech ve prospěch vybraných skupin a individuí. Pámbů nás ale opatruj, až to skutečně začne. Protože, co z toho vzejde, doopravdy neví ani parta bohorovných finančních dobrodruhů z České národní banky.

Témata:  ekonomika banky Ekospol Česká národní banka (ČNB)

Související

Aktuálně se děje

24. června 2026 12:15

12. června 2026 21:03

23 bilionů korun: Tak velký může být majetek Elona Muska po ocenění SpaceX

Svět má prvního dolarového bilionáře. Pokud dnešní vstup na burz ocení společnost SpaceX na 1,8 bilionu dolarů, jak se předpokládá, podíl jejího zakladatele Elona Muska získá hodnotu 866 miliard dolarů. Když se připočte jeho majetek v Tesle, jde o 1,1 bilionu dolarů, tedy zhruba 23 bilionů korun (roční HDP ČR je zhruba 9 bilionu). 23 bilionů, to je více, než kolik mají dohromady Larry Page, Sergey Brin, Jeff Bezos a Larry Ellison, kteří spolu s Muskem tvoří pětici světově těch úplně nejbohatších. Pokud by se Musk rozhodl svého zmíněného bohatství postupně zbavit tak, že by utrácel milion dolarů (takřka 21 milionů korun) den co den, zabralo by mu to přes 3000 let.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Osm investičních možností pro rok 2026: co dává smysl a co už méně

Inflace už není takovým strašákem jako před několika lety a úrokové sazby se po období výrazného růstu stabilizovaly. Investoři tak znovu řeší otázku, jak se svými penězi naložit. Jenže zatímco dříve se často hledala jedna „nejlepší“ investice, dnes se ukazuje, že důležitější je správně rozložit riziko a přemýšlet o tom, k čemu mají peníze sloužit. Jinou strategii zvolí člověk, který chce ochránit úspory na pět let, a jinou investor budující majetek na důchod nebo pro další generace. Které možnosti dnes dávají smysl?