Rozhovor s místopředsedou Sociální demokracie Lukášem Ulrychem přibližuje strategii SocDem, jak se vrátit zpátky na výsluní a opět se stát významným politickým hráčem. Klíčová témata zahrnují daňovou reformu a dostupnou zdravotní péči. Strana chce také řešit bytovou krizi a důchodový systém.
Sociální demokracie patřila po revoluci mezi ty nejdůležitější politické hráče domácí politiky, dnes je strana mimo parlament a zdá se, že cesta zpátky bude velmi obtížná. Čím si myslíte, že by vaše strana mohla voliče zaujmout, co je tahákem pro voliče?
Domnívám se, že nejdůležitějším tématem je zvyšování životní úrovně, kterému u nás brání špatný daňový systém. Ten směřuje k tomu, že většinu daňové zátěže na sobě nese oslabená střední třída a chudí, zatímco bohatí neplatí svůj spravedlivý podíl. Chceme daňovou reformu, která posílí příjmy 90 % populace. Chceme zajistit skutečně dostupnou zdravotní péči, zejména co se týče zubařů většími investicemi do zdravotnictví. Vedle toho bychom také měli dát najevo mladé generaci, že tím chceme řešit jejich budoucnost, ale také otevřít další témata pro mladé. V tomto směru spatřuji řešení bytové krize. Nedostupnost bydlení představuje pro mladé lidi velký problém a je to navíc přirozené sociálnědemokratické téma.
Poslední parlamentní volby v roce 2021 sociální demokracii vytěsnily z poslaneckých lavic, stejně jako třeba Komunistickou stranu. Díky tomu přišlo cca 1 milion hlasů vniveč a v Poslanecké sněmovně tak nemají zastoupení. Díky nespokojenosti této části populace na politické scéně za posledních pár let vyrostlo mnoho nových politických subjektů, které jsou však často antisystémové nebo populistické. Nemůže současná Sociální demokracie posbírat tyto hlasy nespokojenců, aby měla větší šanci se do parlamentu zpátky dostat?
Sociální demokracie by měla oslovovat zejména lidi se sociálně demokratickým smýšlením. Smysl naší politiky je prosazovat určité hodnoty otisknuté v konkrétních politických opatřeních. Pokud bychom se měli snažit oslovovat např. nacionalisty apod, pak se vzdáváme našich hodnot a smysl existence sociálně demokratické strany. V minulosti jsme odklon od našich hodnot několikrát provedli a vidíme, kam to dospělo. Držení se nějaké linie však neznamená, že bychom neměli se všemi voliči komunikovat. Naopak, měli bychom se snažit permanentně přesvědčovat všechny o tom, že sociálně demokratický program je ten nejlepší. Zároveň je pro nás zásadní lidem vysvětlovat roli levicové politiky, protože v naší zemi je vnímání tohoto politického spektra značně pokřivené.
Jak jste spokojení s novým názvem strany a jak to vnímají vaši voliči? Nevyčítají vám trochu, že jste si nechali uzmout tradiční název ČSSD, kterou dnes používá váš dřívější předseda a bývalý premiér Jiří Paroubek?
S novým názvem jsem spokojen, protože nás lidé označovali jako sociální demokraty. Koneckonců zkratku SOCDEM používala řada lidí jako slangové označení naší strany. Evropské volby dokázali, že pokus bývalých funkcionářů Sociální demokracie parazitovat na naší bývalé zkratce nevyšel. Někteří se sice k tématu neustále vrací, ale je to taková bouře ve sklenici vody. Problémy máme jiné, než je Jiří Paroubek.
Ve svém programu píšete, že odmítáte destrukci současného průběžného důchodového systému. Vláda Petra Fialy se snaží zrekonstruovat současný důchodový systém, asi nemá smysl mluvit o proklamované reformě, ale o jistých ne nevýznamných úpravách současného systému. Asi se shodneme na tom, že současný model důchodového systému je neudržitelný. Populační křivka nám dává dlouhodobě a zřetelně najevo, že silné populační ročníky ze 70 let, které půjdou do důchodu za 10 -15 let, nemohou spoléhat na tento průběžný systém, protože aktivní část populace, který bude tento systém plnit bude menší a tím pádem bude k výplatě důchodů méně peněz. Jaké řešení pro tuto situaci má Sociální demokracie? Jak zajistit důchody pro budoucí penzisty?
Na tom, že náš současný důchodový systém je neudržitelný, se neshodneme. Veřejný i soukromí penzijní důchodový systém se liší pouze v otázce, jakým způsobem od ekonomicky aktivních lidí získávat prostředky pro penzisty. Veřejný penzijní systém získává prostředky prostřednictvím veřejného důchodového pojištění, soukromý fondový penzijní systém prostřednictvím úroků, dividend a akcií. Pokud v populaci roste počet seniorů, je třeba na důchody zajistit více peněz. V rámci veřejného systému jde buď o zvýšení důchodového pojištěni či zajištění prostředků z daňových příjmů, jak radí dlouhodobě ČR i OECD. V případě soukromého penzijního fondu budou muset lidé odvádět na pravidelných platbách vyšší částky. Nicméně problém s investičními fondy je, že naše peníze posílají většinou do zahraničí, tudíž omezují rozvoj tuzemské ekonomiky a poté, u nás poplatky účtované klientům dosahují až 50 % z výnosu, což je naprosto absurdní. Nevýhodou těchto fondů je také jejich neschopnost čelit inflaci, případně hrozbě propadu finančních trhů jako se tomu stalo roku 2008.
Problém s důchody v ČR je, že na ně dáváme opravdu málo peněz. Podle OECD ČR vynakládá na důchody cca 9 %, zatímco Rakouska více než 15 % a podobně je to i v Polsku. Žádný armagedon se v těchto zemích ale kvůli penzím neděje. Zhruba stejný podíl HDP jako v těchto zemích by bylo třeba dávat na důchody v době, až přijdou do penze generace Husákových dětí. Pokud tedy nemáme na důchody, jde čistě o nedostatek politické vůle. Jediným řešením důchodů je daňová reforma, která zajistí, že skutečně všichni budou odvádět svůj spravedlivý podíl a omezí se odliv zisků a zmanipulované vnitropodnikové ceny, které dohromady způsobují naší ekonomice ztráty kolem 1 bilionu Kč. Část nových prostředků by se přesměrovalo na vyplácení penzí jako se to běžně dělá na Západě. Za úvahu by stál také veřejný investiční fond, který by konkuroval těm soukromým. Stanovil by nižší poplatky a tím by rozpohyboval konkurenci a donutil je taky být ke svým klientům přívětivější.
Čtěte také
Ministr sociálních věcí Marián Jurečka nabízí jako jedno z řešení zajištění dostatečného objemu prostředků průběžného penzijního systému zvýšení věku odchodu do důchodu. Na půdě PS na toto téma proběhla bouřlivá diskuse. Na čí stranu by se postavila Sociální demokracie?
S nárůstem věku odchodu do důchodu nesouhlasíme. Jednak jsem shora vysvětlil, že vyšší důchody lze zajistit jinak, ale také dnes pro to, že starší lidé mají mnohem větší problém najít místo na trhu práce. Navíc, sice se zvyšuje střední doba dožití, ale nezvyšuje se doba, kdy jsme zdraví. Hrozí také, že se více lidí penze také vůbec nedožije, a to mě přijde naprosto asociální.
V lednu letošního roku jsme měli možnost slyšet z úst českého prezidenta znovuotevření otázky přijetí eura. Především od opozičních politiků se však dočkal spíše negativních komentářů. Opozice je silně proti přijetí, ačkoliv předseda největší opoziční strany má k přijetí eura velmi proměnlivý vztah. Jednou je pro, podruhé zásadně proti, příště souhlasí s přijetím jen pokud k tomu vláda dostane mandát od občanů v referendu. Jednotný názor však nepanuje ani mezi vládními stranami, jak se k přijetí eura staví Sociální demokracie? Panuje ve straně jednotný názor?
Sociální demokracie přijímá závazky vyplývající z členství v EU a počítáme s přijetím společné měny. Na tom panuje jednoznačná shoda v naší straně. Stejně tak se shodujeme i na tom, že je třeba počkat, až bude kurs CZK/EURA pro naše obyvatele výhodný. V opačném případě by došlo k omezení úspor obyvatel.
Téma euro je ožehavé téma, vyjadřují se k němu politici, odborná veřejnost, ale neměl by být dán hlas také představitelům českých firem?
Představitelé českých firem jsou si rovni se všemi ostatními obyvateli a náleží jim stejná pozornost a váha hlasu, jako třeba i zástupcům zaměstnanců v podání odborářů.
Nemůže být pro české voliče pozitivním příkladem a zároveň vhodným argumentem pro přijetí eura například sousední Slovensko, kde spokojenost s eurem je dlouhodobě kolem 70 %, a podle říjnového průzkumu dokonce bylo 84 %?
Určitě, jde o důkaz, že euro nepřinese do země bídu a hlad.
Jakmile bude Česká republika splňovat Maastrichtská kritéria a budoucí vláda najde odvahu uvažovat o přijetí eura, měla by žádat veřejnost o potvrzení přijetí v referendu?
Vláda by měla počkat na výhodný kurs, který si já představuji v rámci 20 Kč za EURO. Co se týče referenda je to otázka. Vstoupením do EU jsme se zavázali k plnění cílů, které vyplívají ze členství a nevím, jestli není trochu kontraproduktivní tyto závazky znovu potvrzovat. Myslím, že by to vláda měla komunikovat mnohem lépe a transparentně.
Témata: Lukáš Ulrych, Sociální demokracie (SOCDEM), politické strany, politika, rozhovor
