Zprofanovaný filozof budí emoce i 200 let od svého narození. V německém Trevíru, kde se narodil, mu totiž byla vztyčena rozměrná socha. Vzápětí se ozvala série kritik, protože podle celé řady filozofů a publicistu vedla přímá linie od Marxových názorů k nastolení komunistických diktatur, které mají na svědomí milióny lidských životů a pestrou škálu dalších druhů politické perzekuce.
Marxe se ale neujali chvalořečit jen pohrobci komunistických režimů z časů studené války, mezi které bychom mohli samozřejmě započítat čínské a vietnamské komunisty vládnoucí tvrdou rukou, ale i poněkud změkčilejší českou variantu, které sice nezbývá než se svou rétorikou hlásit k demokracii, ale své ideologické kořeny KSČM nezapře a ani se o to nesnaží. Ocenění se ovšem Marxovi dostává i od západních levicově orientovaných intelektuálů, což kritici považují za těžko pochopitelné.
Nicméně je nutné na tomto místě zdůraznit, že se jedná o publicisty a filozofy (za všechny uveďme slavného lingvistu Noama Chomského) bez žité zkušenosti z reálného socialismu. Vzpomínka na hodinovou frontu na banány jejíž příčinou byl právě marxismus a leninismus, fráze každodenně omílané všemi tehdejšími sdělovacími prostředky, vede k určitému vystřízlivění, díky kterému se v ČR honosící se komunistickou stranou v parlamentu obří sochy Karlu Marxovi již nestaví.
Podle Marxových kritiků, jakým je i literární vědec a germanista Russel A. Berman profesor na Stanford University, se přeceňují humanistické prvky Marxova myšlení. Jak uvedl v textu napsaném pro server politico.eu, Marxova motivace zlepšit brutální živoření dělníků v 19. století během období tzv. divokého kapitalismu, kdy hospodaření vládl ničím neregulovaný trh, je podle Bermana jen “fantazií” Marxových obhájců.
Americký germanista naopak zdůrazňuje etickou vyprázdněnost Marxovy doktríny o třídním boji, která rezignovala na morálku a vedla od ní přímá cesta ke zločinům pozdějších komunistických totalitních režimů. Marxisticky cíl v podobě “nového člověka” a rovnosti v rámci nového přerozdělení výrobních prostředku, které Marx vytýčil jako záměr jeho socialistické revoluce, byl podle Bermana cílem, který světí jakékoliv prostředky.
Vytyčit přímou linii od Marxových publicistických počinů ke komunistickým zločinům je však problematičtější než jak předtavuje ve své stati stanfordský profesor. Karl Marx se totiž nikdy žádné socialistické revoluce nezúčastnil a prožil poměrně pohodlný život salónního intelektuála pod křídly svého mecenáše továrníka Friedricha Engelse.
Marx je také stavěn na počátek cesty k moderním evropským sociálním státům v nichž je dlouhodobě nejvyšší životní úroveň. Podle Bermana sice hodnota nejvýznamnějšího Marxova díla – Kapitálu, je nižší než jedna stránka z některého z románů Dickense, autora, který na rozdíl od Marxe zažil útrapy na dně společnosti v roli dětského dělníka. Ale už to že první socialistická a komunistická hnutí na Marxe navazovaly mu jistou zásluhu připisuje.
Zodpovědět zcela spolehlivě zdali Marxovo dílo vedlo spíše k pozitivům dneška nebo k hrůzám, které se odehrály v průběhu 20. století, není vůbec jednoduché. Problém se totiž pojí z mnohem metafyzičtější otázkou, může jedinec zpoza spisovatelského stolu určit chování miliónů lidí doby následující? Jednodušeji se hledá odpověď na otázku, jestli je nezbytné kontroverzní postavě historie stavět sochy. Než Marxe stavět na piedestal obdivu, je možná vhodnější ponechat jeho odkaz spíše pro diskuzní fóra ať už obdivovatel nebo kritiků.
Témata: komunismus
Související
23. května 2020 6:20
17. října 2019 9:54
