Rekordní milion Čechů se letos podle všeho vydá do Chorvatska. Tamní vyfabulované cenové přirážky Čechům zjevně nevadí

V Chorvatsku se sice oproti loňsku ceny citelně zvýšily, avšak pořád méně než v Česku. Například potraviny v březnu zdražovaly v Chorvatsku meziročně o zhruba sedmnáct procent, v Česku ale o bezmála 24 procent. Navíc česká koruna v uplynulých dvanácti měsících výrazně zpevnila vůči euru, na které Chorvatsko letos přešlo. Ale už loni se kurs dosluhující tamní národní měny, kuny, odvíjel od kursu eura, na nějž byl v rámci předvstupního mechanismu ERM II fixován.

Koruna je v těchto dnech a týdnech nejsilnější vůči euru od roku 2008, což činí nákupy v Chorvatsku citelně dostupnějšími než loni. Vždyť loni v létě se kurs koruny vůči euru pohyboval kolem úrovně 24,50, letos by to mohlo být v kolem úrovně 23,30. Když přičteme zmíněnou slabší inflaci v Chorvatsku, z hlediska Čechů je tam sice dráže než loni, ale meziroční zdražení je citelně slabší, než na jaké je Čech z uplynulých měsíců zvyklý ze své domoviny. Chorvatská meziroční inflace se v březnu pohybovala kolem deseti procent, zatímco ta česká je patnáctiprocentní, tedy opravdu znatelně vyšší. Slabší tempo zdražování v Chorvatsku a nejvýhodnější kurs koruny vůči tamní měně za posledních patnáct let jsou klíčovými ekonomickými důvody, proč Češi letos v rekordním počtu míří právě do Chorvatska. 

Nevadí jim ani, že samotné zájezdy do Chorvatska zdražily více než do kterékoli jiné vyhledávané destinace typu Egypta, Řecka či Turecka. V případě Chorvatska je zdražení meziročně až patnáctiprocentní, v případě dalších destinací zpravidla jednociferné. Například nárůst cen zájezdů do Bulharska čítá meziročně dokonce jen pět procent, což při patnáctiprocentní české inflaci znamená dramatické relativní zlevnění – vůči většině jiného zboží a služeb – již tak levných zájezdů do Bulharska. Letošní zdražení zájezdů do Tuniska je pak ještě slabší, totiž jen tříprocentní.

Zájezdy do Chorvatska tolik zdražují zejména kvůli zdražení letenek, tedy například leteckých paliv, ergo energií. Kvůli dražším energiím citelně zdražuje ovšem i přímé vlakové spojení z Česka. Nicméně zdražení energií či paliv se týká i dalších destinací, jako je zmíněné Bulharsko nebo Tunisko. Proč je tedy v chorvatské zdražení vyšší než jinde? Důvodem je přijetí eura. Země společnou jednotnou měnou platí od letošního ledna.

Přechodu na euro využili chorvatští hoteliéři a vlastníci apartmánů a další tamní poskytovatelé služeb, aby si něco „přirazili“ k ceně nad rámec objektivního navýšení nákladů.

V Chorvatsku, alespoň právě v jeho turistickém segmentu, se totiž se vstupem do eurozóny rozmohla takzvaná zisková inflace. Tak největší švýcarská banka UBS označuje inflaci, která pramení z nárůstu marží a zisků firem, třeba provozovatelů hotelů, a to nárůstu na úkor zákazníků a spotřebitelů

Firmy, v tomto případě třeba právě chorvatští hoteliéři totiž „využívají narativy, jimiž klienty přesvědčují, aby zaplatili více,“ uvádějí analytici banky UBS.

V Česku je od počátku ruské invaze na Ukrajinu zvláště silný narativ, tedy jakýsi „příběh zdůvodňující zdražování“, vycházející z dění právě na Ukrajině a souvisejícího růstu cen třeba energií nebo i potravin. Například obchodní řetězce nebo potravináři jím tedy mohou zdůvodňovat své zdražování ještě nad rámec objektivně navýšených nákladů, třeba těch v podobě dražšího plynu. Český zákazník takový narativ v uplynulých měsících zjevně mnohdy akceptoval ochotněji než jinde v EU. I proto plyn pro domácnosti nebo cukr zdražuje v Česku v rámci celé Unie nejvíce, jak ukazují data Eurostatu z uplynulých dní. Cukr, k jehož výrobě je třeba značné množství plyn, zdražuje v Česku meziročně o 98 procent, samotný plyn (pro domácnosti) pak loni ve druhém pololetí zdražoval meziročně o 231 procent.

Pro chorvatské hoteliéry je zase narativem, jímž zdůvodňují své nadměrné marže a zisky – oni ziskovou inflaci – právě přechod země na euro. Přitom už před jeho přijetím celá řada hoteliérů a obecně provozovatelů služeb v Chorvatsku běžně na euru fungovala a pracovala s cenami v eurech. Chorvaté totiž už do 70. letech nesdíleli ve svoji kunu přílišnou důvěru. V euru si tak ve vysoké míře dokonce i spořili ještě v době, kdy o možnosti vstupu země do eurozóny nemohla být ani řeč. Přijetí eura je tedy pro řadu tamních firem a podnikatelů jen formalitou, jež jim nijak náklady nenavyšuje. Euro je jim dlouhá léta zažitou rutinou. Jeho přijetí však využili právě jako narativ. Jako fabulaci, proč si navýšit zisky. Čechům tato fabulace ale zjevně nevadí. Možná i více než milion jich Chorvatům na nadměrné zisky rád přispěje. Přestože se doma nad něčím obdobným – v podání poskytovatelů energií či obchodních řetězců a dalších – tolik rozohňují. 

Témata:  Chorvatsko,  komentář