Pokud by pravicový politik Javier Milei, který v nedělních primárkách v Argentině dostal největší počet hlasů ze všech uchazečů o prezidentský mandát, zopakoval svůj úspěch i v říjnových volbách, mohla by zaniknout argentinská měna, kterou by nahradil americký dolar, uvádí server BBC News. Milei totiž ve svém programu slibuje plnou dolarizaci argentinské ekonomiky a zrušení argentinské centrální banky.
Z některých ohledů je překvapivé, že se tato myšlenka neprosadila dříve. O Argentincích se ví, že v jejich zemi se používají zelené bankovky více než kdekoliv jinde mimo USA, a hromadit dolary je cestou k přežití pro mnoho lidí. Průzkumy ale ukazují, že 60 procent Argentinců je proti nápadu nahradit peso dolarem, protože by to dalo americké centrální bance příliš velký vliv na život v zemi.
Na druhé straně Argentinci drží jen malou část svých úspor v pesech, která mění, co nejrychleji mohou, v dolary. Navíc nemají důvěru ani ve finanční instituce, takže úspory svěřují takzvané bance colchón, čímž místní označují ukládání peněz pod matraci. V zemi koluje mnoho anekdot o tom, jak lidé zakopali své úspory v zahradě, schovali ve skrýších ve zdech či v kamnech a kotlech, což má někdy katastrofální dopady, pokud náhle udeří zima a na ukrytou hotovost se zapomnělo.
Je to však jen příznak hlubokých strukturálních problémů argentinské ekonomiky. A jako každá chronická potíž, nevznikly tyto problémy přes noc. Jejich kořeny sahají do 70. a 80. let, kdy Argentina zažívala hyperinflaci. Odhaduje se, že jen v 80. letech argentinská střední třída ztratila 30 procent své kupní síly. Během tohoto období nekontrolovaný růst cen snižoval hodnotu platů i úspor a to do takové míry, že lidé ztratili důvěru ve vlastní měnu. Situaci bylo možné čelit jen dvěma způsoby - nákupem zboží či dolarů, protože obojí udržovalo hodnotu lépe než plat v národní měně.
I nyní má Argentina problémy s růstem životních nákladů, když roční inflace dosáhla 115 procent. To vedlo k prudkému nárůstu podílu lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby. V roce 2017 tvořili čtvrtinu populace, v současnosti jich je přes 40 procent.
V minulosti bylo několik pokusů na obnovení důvěry Argentinců v národní měnu. Všechny však selhaly. Prakticky celé poslední dvě dekády řídí zemi levicové vlády s ochranářskými tendencemi. Jejích řešení jednoduše spočívá v tom učinit nákup dolarů obtížnější.
Nyní je v zemi přes deset oficiálních kurzů, které se uplatňují podle toho, kdo chce dolary koupit a za jakým účelem. Podle základního oficiálního kurzu je zapotřebí pro nákup jednoho dolaru 287 pesos, ale podle tohoto kurzu je možné koupit jen 200 dolarů za měsíc. Z transakce se navíc platí vysoká daň. Vedle toho existuje kurz Coldplay (374 pesos za dolar), který byl vytvořen pro zahraniční kapely, jež přijedou do země. Dále se uplatňuje kurz Malbec (340 pesos za dolar), který má podpořit vývoz vína do zahraničí.
Situace, ve které se nachází Argentina, nebyla nevyhnutelná. Sousední Brazílie měla zhruba stejné problémy jako Argentina a rozhodla se jít jinou cestou. V roce 1993 zahájila svůj měnový plán a navázala brazilský real na dolar. Kurzu však dovolila v rámci určité míry fluktuovat. Brazílii pomohly i další ekonomické i kulturní faktory a v zemi se nikdy nevytvořila tak silná nedůvěra v banky a tak velká poptávka po dolarech.
Obě měny, argentinské peso i brazilský real, jsou v současnosti daleko od kurzu 1:1 vůči dolaru, které obě země stanovily v 90. letech. Na nákup jednoho dolaru je však zapotřebí jen pět realů. V Brazílii by navíc žádný provozovatel obchodu nebo baru nepřijal platby v dolarech za nákup.
Argentina by nebyla první zemí v Jižní Americe, která se rozhodla pro přechod k dolaru. Ekvádor tak učinil v roce 2000 a podařilo se mu potlačit inflaci. Možná však bude lehčí realizovat nápad, o kterém mluví prezidenti Argentiny a Brazílie, a sice zavést společnou měnu pro obě země. Mohla by dostat jméno "sur" (jih) nebo "gaucho" (pasák dobytka typičtí pro Brazílii i Argentinu).
