Spotřebitelé by měli být obezřetní, chtějí-li získat informace z registru dlužníků. Provozovatelé těchto registrů často slibují detailní informace o stavu dluhů, ale mnohdy poskytnou neúplný přehled, za který si spotřebitel přesto připlatí. Jak se vyhnout zbytečným výdajům a kde získat spolehlivé informace?
K čemu registry slouží?
Pokud se spotřebitel ocitne v situaci, kdy potřebuje ověřit svou bonitu, například při žádosti o hypotéku či úvěr nebo se chce zorientovat ve svých finančních závazcích, nabízí se mu využít služeb tzv. registru dlužníků. Při zadání tohoto výrazu do internetového vyhledávače se objeví různé webové stránky, které nabízejí výpisy slibující poskytnutí podrobných informací o existujících dluzích spotřebitele. Obvykle stačí zadat základní údaje, jako jsou jméno a datum narození, a zaplatit požadovanou částku, za kterou má spotřebitel obdržet přehledný dokument o svých finančních závazcích. Je však důležité mít na paměti, že spolehlivost těchto výpisů může být sporná a nemusí vždy odpovídat reálnému stavu.
V České republice totiž neexistuje žádný jednotný centrální registr spravovaný státními institucemi, který by zahrnoval všechny dluhy a závazky fyzických i právnických osob. Z veřejně dostupných evidencí lze zjistit především informace o dlužnících, kteří se splácením dostali do větších potíží. Za tímto účelem je možné využít například registr exekucí, který spravuje Exekutorská komora nebo insolvenční rejstřík spravovaný Ministerstvem spravedlnosti.
„Většina registrů je provozována soukromými společnostmi, které často čerpají informace z těchto oficiálních evidencí a v rámci své služby je jen shromažďují do jednotného dokumentu. Registry tak mohou mylně vytvářet dojem, že poskytují komplexní informace o všech dluzích spotřebitele, což nemusí být pravda,“ uvádí ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová. Poskytované výpisy navíc nemají právní relevanci a nemohou sloužit jako oficiální potvrzení o bezdlužnosti.
Kde je problém?
Pokud je ze stránek registru jasně uvedeno, co služba obsahuje a z jakých evidencí a registrů čerpá, nemusí být na takové službě nic problematického. Problém však nastává, když registry používají formulace jako „oficiální“ nebo „centrální“, a tím vyvolávají mylný dojem, že se jedná o komplexní výpis všech dluhů, za který si je spotřebitel ochotný zaplatit. „Takové registry ale ve většině případů nespolupracují s bankami ani jinými úvěrovými institucemi, takže v nich zcela chybí poměrně zásadní informace,“ doplňuje Eduarda Hekšová.
Další komplikací je, že některé registry požadují od uživatelů registraci a s ní spojené pravidelné platby za vedení uživatelského účtu. Spotřebitel se tak může domnívat, že platí pouze za jeden výpis, ale zároveň si neuvědomuje, že souhlasí s pravidelným účtováním za poskytované služby. Poskytovatelé registrů se navíc často zbavují odpovědnosti za neúplné informace, protože působí jen jako zprostředkovatelé dat z jiných evidencí a registrů.
Pokud spotřebitelé hledají spolehlivé informace o svých závazcích, je nejlepší obrátit se přímo na oficiální registry a instituce. Kromě Centrální evidence exekucí (CEE) a insolvenčního rejstříku můžete využít Bankovní a Nebankovní registr klientských informací (BRKI a NRKI), které obsahují údaje o úvěrech. Tyto registry jsou sice rovněž spravovány soukromými společnostmi, ale spolupracují s bankami a většinou úvěrových společností z nebankovního sektoru. Využívaný je také registr SOLUS, který sleduje platební morálku u takových institucí, jako jsou mobilní operátoři či dodavatelů energií. „Závazky vůči státu si spotřebitelé mohou ověřit přímo u konkrétních institucí, jako jsou finanční úřad, Česká správa sociálního zabezpečení nebo zdravotní pojišťovny, kde lze získat přesné informace,“ dodává Eduarda Hekšová.
V případě, že si spotřebitel není jistý, zda má dluhy vůči konkrétní instituci, je nejjednodušší a nejlevnější možností kontaktovat ji přímo. Například pokud máte pochybnosti o svých závazcích vůči bance, je nejlepší obrátit se přímo na ni a požádat o výpis nebo podrobnosti o úvěrech. Stejný postup lze uplatnit u telefonních operátorů, zdravotních pojišťoven nebo jiných společností. Tímto způsobem získá spotřebitel nejaktuálnější informace přímo od zdroje, vyhne se zbytečným poplatkům a může včas reagovat na případné dluhy.
Témata: registr dlužníků, dTest, smlouvy
