Náklady zaměstnavatelů za zaměstnance patří v Česku k nejvyšším v Evropě. Státu odvádí obrovské částky

Náklady zaměstnavatelů na práci v České republice patří k nejvyšším v Evropě. Vyšší jsou už jen ve Francii, Švédsku, Itálii, Belgii a Rakousku. Naopak nejnižší jsou v Dánsku a na Maltě. Vyplývá to ze studie Evropského platového průzkumu, v němž společnost Deloitte porovnávala celkové mzdové náklady zaměstnavatele a čistý příjem pracujících v 19 evropských státech včetně ČR.

Při srovnávání nákladů na zaměstnance hraje podle průzkumu zásadní roli zejména pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které zaměstnavatel musí hradit za své zaměstnance. V některých státech toto pojistné není zastropováno, případně jen částečně, což je případ právě České republiky. Zaměstnavatele ale limitují i zákonné minimální mzdy.

V praxi to znamená, že zaměstnavatelé za zaměstnance platí mnohem více, než kolik uvidí lidé na výplatních páskách, tedy než kolik činí čistá mzda. Ta hrubá je navýšena o další odvody státu, konkrétně až o desítky procent. Z hrubé mzdy totiž odvádí zaměstnavatel zaměstnanci sociální pojištění, zdravotní pojištění a daň z příjmu. Na sociálním pojištění odvádí 6,5 % z hrubé mzdy, na zdravotním pojištění 4,5 % z hrubé mzdy a na dani z příjmu 15 % ze superhrubé mzdy.

Samotná superhrubá mzda sice ve většině případů u zaměstnanců nefiguruje a není ani zákonně pojmenována, přesto tvoří další mzdové náklady. Konkrétně sociální pojištění placené zaměstnavatelem za zaměstnance, které činí 25 % z hrubé mzdy, a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem ve výši 9 % z hrubé mzdy. 

Nejlépe se dá situace ukázat na příkladu bezdětného zaměstnance, který nemá manžela či manželku ani invalidní důchod a který pobírá hrubou mzdu ve výši 30 tisíc korun. Na výplatní pásce uvidí takový zaměstnanec necelých 23 tisíc korun, tedy čistou mzdu. Superhrubá mzda, tedy částka, na kterou zaměstnavatele zaměstnanec měsíčně vyjde, ale činí více než 40 tisíc korun, tedy necelý dvojnásobek toho, co může zaměstnanec utratit. Zaměstnavatel za něj totiž státu odvede více než 17 tisíc korun.

Jsme na tom špatně, ale ne nejhůře

Horší situace je v rámci Evropy pouze v pěti zemích. Francie, Itálie, Švédsko, Belgie a Rakousko jsou státy s nejvyššími příspěvky do systému sociálního zabezpečení, přesto se situace postupně mění. Například v Belgii se v důsledku přesunu daňového zatížení snižují příspěvky na sociální zabezpečení, a to zejména u nižších mezd. Belgie je tudíž jedinou z 19 zemí, kde došlo ke snížení nákladů na zaměstnavatele, upozornila studie. Ke zlepšení dochází i v Rakousku, kde se zvýšil čistý příjem u nižších mezd.

Na druhou stranu je nutno podotknout, že čistý příjem zaměstnanců s vyššími příjmy je v České republice při srovnání s ostatními evropskými zeměmi relativně vysoký, zejména díky jednotné sazbě daně z příjmů. 

"Čistý příjem zaměstnanců s vyššími příjmy je v České republice ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi relativně vysoký, a to díky jednotné sazbě daně z příjmů. Náklady zaměstnavatele však také zabírají přední příčky, především u zaměstnanců s nižšími příjmy. Ve srovnání čistého příjmu je ČR na předních pozicích, a to především díky rovné sazbě daně, respektive neexistenci progresivního zdanění,“ upozornila manažerka daňového oddělení Deloitte Lucie Rytířová.

Pokud zohledníme životní náklady, v Česku se podle jejích slov máme relativně dobře. Čistý disponibilní příjem totiž i přes vysoké zatížení ze strany úřadů zůstává jeden z nejvyšších v Evropě. Na opačné straně žebříčku stojí Švýcarsko, Velká Británie, Francie, Dánsko a Irsko. 

Lidé neví, kolik si vydělají, varuje ekonom

Problematice výše čisté, hrubé a superhrubé mzdy se věnovala také Národohospodářská fakulta Vysoké škola ekonomické v Praze, která zjistila, že Česká republika je zemí extrémů. "Máme jedno z nejvyšších odvodových zatížení práce v rámci EU, ale zároveň máme relativně nízké daně z příjmů. Takto nastavený systém na jednu stranu navyšuje náklady zaměstnavatelů na zaměstnance, ale na druhou stranu vede k relativně vysokým čistým příjmům zaměstnanců vzhledem k mzdám a celkovým nákladům," upozornil server EuroZprávy.cz ekonom a akademický pracovník Štěpán Křeček.

Podle něj již tak složitý systém, kde se odděleně kalkulují daně, sociální odvody a zdravotní pojištění, dále komplikuje právě superhrubá mzda a různé základy daně, které zkreslují mezinárodní srovnávání v jednotlivých zemích. "Tento nepřehledný až nepřátelsky systém má mnoho neblahých důsledků. Jen málokdo se v daních a odvodech skutečně vyzná a lidé při nástupu do zaměstnání fakticky nevědí, jak velká mzda jim přijde na účet," dodal.

Odborníci také tvrdí, že vysoké daně a odvody zpomalují tempo růstu hospodářství. "Naší snahou by tak mělo být snížení odvodového zatížení práce, tak abychom nadále neobsazovali nejhorší příčky v EU. Přitom bychom si měli udržet konkurenční výhodu nízce zdaněných příjmů a to vše doprovodit velkým zjednodušením celého systému. Tato transformace by umožnila rychlejší vyrovnávání české ekonomiky se zeměmi západní Evropy, což by pomohlo ke zvýšení životní úrovně českých občanů," vysvětlil pro server EuroZprávy.cz Křeček.