Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Ceny benzinu a nafty letí nahoru. Kde zaplatíte nejvíc?

Ceny benzinu a nafty letí nahoru. Kde zaplatíte nejvíc?

Foto: Mariusz Stankowski, MoneyMAG.cz

Trend zlevňování pohonných hmot skončil. Benzín i nafta v minulém týdnu mírně zdražily, v případě benzinu se cena navýšila o 10 haléřů na litr, nafta zdražila o devět haléřů. Aktuální cena benzínu je 35,43 korun za litr a nafty je 34,91 korun za litr.

Výhled pro následující dny není pro motoristy nijak příjemný. Ceny budou i nadále růst. Koruna totiž oslabila vůči dolaru, kurz nejvíce ovlivnily informace o hospodářském růst v ČR za první čtvrtletí. Více než benzín by měla zdražit nafta.

Nejvíce zaplatili za pohonné hmoty motoristé v Praze a v Jihomoravském kraji, kde litr stojí 36,10 koruny. Nafta stojí v Praze 35,99 koruny za litr, druhá nejdražší je také v Jihomoravském kraji s průměrnou cenou 35,50 koruny za litr.

Nejlevnější benzin natankují řidiči v Ústeckém kraji a Jihočeském kraji.

Témata:  pohonné hmoty

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

19. listopadu 2024 10:26

Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Politici by to měli přiznat

Prý jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, dozvídáme se už i z billboardů. Volby se blíží a kampaň startuje. Jenže zrovna v době, kdy Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Takže kampaň míří poněkud „mimo“. Přes 90 procent plynu, který do Česka nyní teče, je z totiž „ruského směru“, ponejvíce přímo z Ruska. Pokud odněkud dovážíme přes 90 procent tak důležité suroviny, jakou plyn představuje, je zvláštní hovořit o zbavení se závislosti. Laická veřejnost si pod tím nejspíše představí, že ruský plyn neodebíráme. Což ale není pravda.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.