Evropská unie dováží většinu energie ze zahraničí. Jak je na tom Česko?

Dovozem řeší země EU 66 % své spotřeby ropy, 24 % plynu a 9 % uhlí. Hlavními dodavateli ropy a plynu jsou Rusko a Norsko. Z Ruska, které dlouhodobě produkuje více energie, než spotřebuje, pochází i 30 % do EU dováženého uhlí.

Čistým vývozcem energií je v Evropě pouze Norsko, které není členem EU. Norský export energií je šestkrát vyšší než celková domácí spotřeba. Je to dáno tím, že země má bohaté zásoby ropy a zemního plynu a současně vyrábí více než 95 procent elektřiny ve svých vodních elektrárnách. Ve vývoji energetické bilance Norska hraje velkou roli i energetická politika tamní vlády, která vyhlásila ambiciózní plán, podle něhož má být země do roku 2050 plně elektrifikovaná a elektřinu vyrábět pouze z obnovitelných zdrojů.

Česko, které má vlastní těžitelné uhlí už jen na několik desetiletí, zásoby ropy z hlediska energetiky nepatrné a ve vodních elektrárnách vyrábí asi 2 procenta elektřiny, je nyní podle statistik OSN zcela soběstačné jen ve výrobě elektřiny. Státní energetická koncepce ČR předpokládá, že tomu tak bude i v budoucnu. Čeští energetici se většinově shodují v názoru, že podmínkou zajištění tohoto úkolu je prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany a co nejrychlejší zahájení výstavby dalšího jaderného bloku.

Podle Eurostatu má v elektrárenství víceméně vyrovnanou obchodní bilanci i celá Evropská unie. Čistými vývozci elektřiny jsou v současnosti Estonsko (28 % podíl vývozu), Bulharsko (22 %), Česká republika (20 %), Rumunsko (12 %), Portugalsko (11 %), Německo (10 %), Francie (9 %), Švédsko (9 %), Slovinsko (9 %) a Irsko (3 %). Energetici, průmyslníci i někteří politici se ale obávají, že tuto relativní stabilitu může už v příštím desetiletí významně narušit zejména plánované odstavování německý jaderných a uhelných elektráren.

Soběstačnost v energetice řeší také Spojené státy americké, které se vloni - poprvé po 75 letech - staly čistými vývozci ropy. Američané toho dosáhli masivním rozvojem těžby ropy a plynu z břidličných geologických vrstev technologií hydraulického krakování. Přesto USA, jejichž rafinérie denně zpracují asi 17 milionů barelů ropy, dovážejí podle agentury Bloomberg kolem sedmi milionů barelů ze zahraničí. Krakování navíc přináší riziko znečištění půdy i podzemní vody, takže už byla zakázána ve Francii, na většině území Německa, od roku 2030 v Holandsku a už nyní dokonce i v amerických státech Vermont a New York. Také v USA hraje v energetice velkou roli vláda, která ale na rozdíl od např. norské řeší spíš to, že nechce dopustit, aby na amerických benzínkách vzrostly ceny pohonných hmot pro automobily se spalovacími motory. V posledních měsících se jí to sice příliš nedaří, přesto jsou ale ceny benzínu a nafty v USA přibližně na poloviční úrovni ve srovnání s Evropou.