Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Diskriminace v práci klesá, ale…

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Jak vnímáme diskriminaci v práci? V posledních letech se zvyšuje podíl lidí, kteří uvádějí, že se s tímto jevem nesetkávají. Nedostatek zaměstnanců téměř ve všech oborech donutil zaměstnavatele v minulém roce „sáhnout“ i do skupin, které nebyly z pohledu trhu práce vnímané jako nejžádanější. Snížilo to i diskriminační tendence?

Diskriminace v práci klesá, ale…

Rok 2018 přinesl na trhu práce řadu změn. Především šlo o následky nedostatku zájemců o práci téměř ve všech oborech. Firmy proto navyšovaly mzdy, nabízely větší množství benefitů a řadu dalších výhod. Ve svých náborových aktivitách ale také více cílily na ty, kteří mají na trhu práce tradičně slabší pozici, například starší generaci a matky s malými dětmi. Na základě toho sice není možné konstatovat, že diskriminace na základě pohlaví a věku zcela mizí, ale každopádně se mění vnímání „perspektivnosti“ těchto skupin.

„Diskriminace na pracovišti je jev, jehož vymýcení je pro většinu zaměstnavatelů prioritou, nemůžeme se ale tvářit, že neexistuje,“ říká Michal Novák z pracovního portálu Profesia.cz. „Podíl lidí, kteří se s tímto jevem potýkají, sice rok od roku klesá, stále ale převládají lidé, kteří se s tímto jevem v práci potkávají. To dokazují i výsledky naší ankety, kde pouze 23 % respondentů vyloučilo, že by se s nějakou podobou diskriminace v práci potkávalo.“

„Jako jeden z předních zaměstnavatelů v oboru technologických služeb v České republice dbáme na to, aby pracovní týmy nebyly ‚jednobarevné‘, protože to pokládáme za předpoklad pro jejich zdravé fungování. Proto vytváříme a realizujeme programy, které podporují vznik vyvážených a rozmanitých kolektivů,“ říká Šárka Vránová, HR manažerka společnosti Accenture v České republice. „Na našich pracovištích například působí vyškolení odborníci, kteří mají v popisu práce zabývat se nevědomou zaujatostí nebo aktivně podporovat program LGBT Ally zaměřený na vytváření inkluzivního pracoviště. Samozřejmě se také průběžně ujišťujeme, že v kolektivech nevznikají důvody, pro které by některé skupiny zaměstnanců opouštěly naši společnost.“

Nejvýrazněji vnímáme diskriminaci na základě věku

Dotazování a průzkumy na téma diskriminace na pracovišti ukazují, že nejčastěji se zaměstnanci v České republice potýkají s diskriminací na základě věku. I když už většinou odzvonilo „jednobarevným“ mladým kolektivům a zkušenost je vnímána jako deviza, která obohatí i tým, který potřebuje být dravý, starší lidé hledají práci obtížněji. I v době extrémně nízké nezaměstnanosti je pro lidi ve věkové skupině 55+ v některých regionech velmi problematické najít pracovní uplatnění. Zvláště, pokud nemají nějakou zajímavou kvalifikaci nebo znalosti. Největší problém mají kromě nekvalifikovaných zaměstnanců zejména středoškoláci bez dalšího odborného vzdělání.Nejvíce lidí se setkalo s diskriminací na základě pohlaví

Výsledky ankety na stránkách Profesia.cz potvrdily, že s diskriminací na základě věku se zaměstnanci potkávají často (27 % respondentů). Největší část odpovídajících se ale setkala s nerovnými podmínkami pro muže a ženy – tuto možnost vybralo 36 % lidí. Diskriminaci na základě národnosti nebo náboženského vyznání zaznamenalo na pracovišti 9 % respondentů a kvůli sexuální orientaci 5 %. To, že s diskriminací na pracovišti nemají negativní zkušenost, uvedlo 23 % odpovídajících.

Témata:  diskriminace práce lidé

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.