Komentář Lukáše Kovandy: Nějaký důchod budou mít živnostnici či osoby samostatně výdělečně činné vždy. Jako všichni ostatní. Záleží ale hodně na tom, jak moc živnostníci během svého ekonomicky aktivního života systém obcházeli. Pokud daný živnostník inklinuje k laissez-faire systému, fajn. Pak zřejmě třeba i podstatnou část svých příjmů zastírá a nepřiznává. S tím odkazem, že přece nebude cpát státu do chřtánu více, než bezpodmínečně musí. Fajn. Pak je ale férové zůstávat mimo stát co možná nejvíce i ve stáří a v penzi.
Je tedy férové, aby takový živnostník měl vlastně docela titěrný důchod. Nebude se mu či jí to asi líbit, ale vždyť je to přesně to, co celý život chtěli a jak jednali – tedy tak, aby jim stát vstupoval do cesty co možná nejméně.
Zejména tedy ti živnostníci, kteří trvaleji platí jen minimální zákonné odvody důchodového pojistného, se musí tím spíše postarat o sebe sami – a sami sebe na stáří zajistit. Pokud jejich stáří v penzi bude relativně krátké nebo pokud se spokojí se stářím o vodě a suchém chlebu, často udávané našetřené dva miliony korun jim společně s malou měsíční dávkou penze stačit mohou.
Pokud ale někdo celý život podnikal a své příjmy „ulejval“ a zastíral před úřady, měl by mít ušetřeno a v zainvestovaném majetku – třeba v nemovitostech – nashromážděno zpravidla o dost více, než kolik představují dva miliony. Kdo se není schopen „po své ose“ zajistit na stáří s dostatečnou rezervou, ten asi opravdu není stvořený pro laissez-faire systém ani cokoli, co jej, byť vzdáleně, připomíná. Takový člověk by se asi opravdu spíše měl nechat státem paternalisticky vodit za ručičku.
Problém je, když tuto svoji náturu – náturu člověka, co se má nechat vodit za ruku – odhalí až na prahu penze. Pak je z něj totiž jen amorální amatér, co když mu bylo hej, hlásal laissez-faire, přičemž nemyslel na budoucnost, leč jakmile jej budoucnost dožene, rád by „přepnul“ a místo toho kázal socialismus, a to ještě v jeho pokřivené podobě socialismu černého pasažéra.
Morálně správný je ale jen buď ten postup, kdy daný živnostník celý život, i ve stáří, jede laissez-faire a zajišťuje se na stáří sám, nebo ten postup, kdy celý život jede „socík“ – platí relativně vysoké odvody – a pak, ve stáří, žije ze solidarity ostatních v tom samém „socíku“. Varianta lassiez-faire v době jen do penze a „socík“ v době po odchodu do ní je vskutku amorální a odpudivá, která jednoznačně systém a spoluobčany v něm zneužívá, ať si o něm myslíme, co chceme. I když si třeba myslíme, že systém je špatný, neospravedlňuje nás to být podobně špatní, či ještě horší.
Témata: důchody, živnostníci, OSVČ
Související
23. listopadu 2024 20:28
21. října 2024 9:05
19. října 2024 18:37
4. října 2024 9:59
1. října 2024 9:48
