Bude to jenom horší, aneb Putinova válka posílá Rusy do exilu

Stáli ve frontách před bankomaty v zoufalé snaze vybrat peníze poté, co firmy Visa a Mastercard zastavily činnost v Rusku. Vyměňovali si informace o tom, kde se ještě dají sehnat dolary. Teď v istanbulských kavárnách tiše pročítají chaty na aplikaci Telegram a někteří organizují podpůrné skupiny, aby pomohli ostatním ruským exulantům najít bydlení.

Rusko, Moskva

Od minulého měsíce, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, uprchly do Istanbulu desítky tisíc Rusů, napsal zpravodajský server The New York Times. Ze země je vyhnalo rozhořčení nad tím, co považují za zločineckou válku, obavy z nucených odvodů do armády, strach z uzavření ruských hranic, anebo znepokojení z toho, že jejich živobytí už doma není životaschopné.

A to je jen špička ledovce. Další desítky tisíc lidí vycestovaly do zemí, jako je Arménie, Gruzie, Uzbekistán, Kyrgyzstán a Kazachstán, odkud obvykle proudí migranti opačným směrem. Na pozemní hranici s Lotyšskem, která byla otevřená jen pro držitele evropských víz, se tvořily několikahodinové fronty.

Svět se soustřeďuje na odchod zhruba 2,7 milionu Ukrajinců z jejich válkou zmítané země, který vyvolal bezprecedentní humanitární krizi. Ale mnoho Rusů cítí kvůli pádu Ruska do nových hlubin autoritářství beznaděj a zoufalství z vlastní budoucnosti. A to je hnacím motivem útěku, který někteří přirovnávají k roku 1920. Tehdy více než 100.000 odpůrců komunistických bolševiků odešlo během ruské občanské války hledat útočiště do tehdejší Konstantinopole.

Někteří z těch, kteří uprchli, jsou blogeři, novináři nebo aktivisté, kteří se obávali zatčení na základě nového ruského zákona stíhajícího to, co stát považuje za "nepravdivé informace" o válce.

Jiní jsou hudebníci a umělci, kteří ve své profesi v Rusku nevidí budoucnost. A jsou tu i zaměstnanci v technologických, právních a dalších odvětvích, kterým se ze dne na den rozplynula vyhlídka na pohodlný život střední třídy.

Nechali za sebou práci, rodinu a peníze uvízlé na ruských bankovních účtech, ke kterým už nemají přístup. Bojí se, že se na ně v zahraničí budou lidé dívat spatra, protože jsou Rusové. A hořekují nad ztrátou pozitivní ruské identity. "Nevzali nám jen naši budoucnost," říká moskevská dramatička Polina Borodinová. "Vzali nám i naši minulost."

Rychlost a rozsah útěku ruských obyvatel odráží obrovský posun, ke kterému po zahájení invaze v Rusku došlo. Přes všechny represe prezidenta Vladimira Putina zůstávalo Rusko až do minulého měsíce místem s rozsáhlým cestovním spojením se zbytkem světa, většinou necenzurovaným internetem poskytujícím platformu pro nezávislá média, prosperujícím technologickým průmyslem a uměleckou scénou světové úrovně. Široce dostupné byly produkty západních značek pro střední třídu - nábytek Ikea, káva Starbucks i cenově přijatelná zahraniční auta.

Ale když se 24. února probudili, mnozí Rusové věděli, že to všechno skončilo. Dmitrij Aleškovskij, novinář, který léta propagoval vznikající ruskou kulturu charitativního dárcovství, nasedl druhý den do auta a odjel do Lotyšska. "Bylo naprosto jasné, že když překročil tuhle červenou linii, už ho nic nezastaví," řekl Aleškovskij o Putinovi. "Věci se budou jen zhoršovat."

Ve dnech po invazi přinutil Putin zbytky ruských nezávislých médií ukončit činnost. Nařídil brutální zásahy proti protiválečným demonstrantům; od 24. února bylo v celé zemi zatčeno více než 14.000 lidí, uvádí skupina na ochranu lidských práv OVD-Info.

Jistě, mnoho Rusů válku podporuje a mnozí z těchto příznivců si vůbec neuvědomují rozsah ruské agrese, protože se spoléhají na zpravodajství státní televize. Jiní se však hrnou do míst, jako je Istanbul, který se stejně jako v roce 1920 opět stal útočištěm pro vyhnance.

Zatímco většina Evropy svůj vzdušný prostor uzavřela, Turkish Airlines létají z Moskvy až pětkrát denně; společně s dalšími leteckými společnostmi přilétá z Ruska v některých dnech více než 30 letů.

A nová generace ruských exulantů se nyní potýká se skličující perspektivou začít od nuly. Všichni přitom čelí tíživé realitě občanů země, která zahájila agresivní válku, přestože mnozí z nich trvají na tom, že celý život strávili v opozici vůči Putinovi.

V Gruzii, kam podle vlády od začátku války přišlo 20.000 Rusů, čelí exulanti zastrašujícímu prostředí plnému protiruských graffiti a nepřátelských komentářů na sociálních sítích.

"Snažili jsme se vysvětlit, že Rusové nejsou Putin - my Putina také nenávidíme," řekla Lejla Nepešová, aktivistka z nevládní organizace Mezinárodní Memorial známé odhalováním zločinů komunismu a stalinismu v někdejším Sovětském svazu, kterou Kreml nedávno zrušil.

Šestadvacetiletá Nepešová před týdnem utekla do Gruzie a zjistila, že spojení s Ruskem se tu nezbaví. Na ulici jí nadávali a křičel na ni taxikář. "Prohlásil: 'Jste Rusové, jste okupanti,'" řekla. "Rusy tady nenávidí - a já se jim nemůžu divit."

Mnoho Gruzínců vidí jasné paralely mezi invazí na Ukrajinu a ruskou válkou proti Gruzii v roce 2008. A zatímco většina z nich přijala nově příchozí vstřícně, někteří nerozlišují mezi ruskými disidenty, kteří uprchli z Ruska z bezpečnostních nebo morálních důvodů, a těmi, kteří podporují Putina.

Někteří Rusové v exilu se snaží organizovat vzájemnou pomoc a snaží se čelit protiruským náladám. Sedmatřicetiletý novinář Aleškovskij řekl, že prvních pět dní každý den probrečel a trpěl záchvaty paniky. "Pak jsem se vzpamatoval a uvědomil si, že musím dělat to, co umím," řekl. Spolu s několika kolegy organizuje iniciativu s pracovním názvem "OK Rusové", která má pomáhat těm, kteří byli nuceni odejít nebo se o to pokoušejí, a vytvářet mediální obsah v angličtině a ruštině.

Michail B. Chodorkovskij, ropný magnát v exilu, který strávil deset let ve vězení v Rusku, financuje projekt nazvaný Kovčeg (Archa), který poskytuje ubytování v Istanbulu a Jerevanu a hledá psychology schopné poskytovat emocionální podporu. Od čtvrtka, kdy spustil činnost, dostal zhruba 10.000 dotazů.

Když Irina Lobanovská, ředitelka marketingu ve firmě zabývající se umělou inteligencí, založila v aplikaci pro zasílání zpráv Telegram chatovací skupinu o emigraci, začínala s deseti lidmi, kteří si vyměňovali tipy ohledně víz a pracovních povolení. Skupina má nyní více než 106.000 členů.

"Jsem porodní asistentka, která utekla z Moskvy s téměř osmnáctiletým synem," napsala jedna žena a požádala o radu pro zdravotníky v exilu. "Sedíme v Praze a snažíme se přijít na to, jak žít dál."

Související:

Fokus
Aktuálně
Doporučujeme
Zobrazit: mobil | klasicky