Jak se zametají stopy za miliardovými podvody? Vítejte ve světě nastrčených ředitelů

V roce 2014 zkrachovaly tři velké moldavské banky. V zemi, kde tehdy hrubý domácí produkt dosahoval zhruba osmi miliard dolarů, najednou z bank zmizela jedna miliarda dolarů (tehdy přibližně 20 miliard korun). Tisíce lidí přišly o celoživotní úspory nebo musely skončit s podnikáním. Moldavané vyrazili protestovat do ulic. Nebylo jim to nic platné, peníze byly pryč a viníci se schovali za hradbu offshoreových firem s nastrčenými řediteli. Informuje ČCIŽ.

Nebylo to poprvé ani naposledy: v kauze figurují stejná jména fiktivních šéfů, jaká už se objevila v jiných případech z východní Evropy a Ruska, počínaje případem vytunelování fondu Hermitage Capital a utýrání jeho právníka Sergeje Magnitského (o kauze Magnitskij zde, o „globální pračce“ špinavých peněz zde). Tyto figurky, jejichž jména a adresy mají dodávat důvěryhodnost, se objevují i v kauzách spojených s Českem a Slovenskem.

Přátelé: Jesse Grant Hester a Damien Calderbank

Klan nastrčených ředitelů (anglosaští novináři je označují přívlastkem „proxy“, tedy „zástupní“) sloužících hlavně klientům z východní Evropy a Ruska, tvoří jedenadvacet osob se silnými vazbami na Velkou Británii. V roli těch, kdo kryjí skutečné vlastníky firem, působí už od 90. let. Společně figurovali v tisícovkách společností.

Systém je však pochopitelně mnohem starší. Někteří zastupovali i firmy, jejichž prostřednictvím mexické drogové kartely legalizovaly své zisky z prodeje kokainu, jiní kryli nelegální obchod s drahokamy a uměním, další obchod se zbraněmi.

Proč právě Británie? Jak uvádí nevládní organizace Tax Justice Network, vedly některé tamní zákony (například snížení daně z příjmu právnických osob na 17 procent nebo možnost koupit si britské občanství) k tomu, že se z Velké Británie stal svého druhu daňový ráj. Na rozdíl od Kajmanských ostrovů nebo Vanuatu ovšem budí dojem serióznosti. Přestože i v Británii zákony přikazují účetním a právníkům hlásit podezřelé operace, neděje se tak a dosud nikdo z nastrčených ředitelů nebyl postižen.

Jak to funguje 

Objednat si firmu s nastrčeným ředitelem ve Velké Británii je jednoduché. Celý proces trvá pár hodin a jsou v něm podstatné tři dokumenty: Smlouva, podle níž bude nastrčený ředitel jednat jen a pouze na základě pokynů reálného majitele firmy, plnou moc a notářsky ověřený dokument, kde se nastrčený ředitel vzdává své funkce. Na dokumentu (ač notářsky ověřeném) není vyplněné datum – v případě jakýchkoliv potíží s ředitelem prostě reálný vlastník datum dopíše a najme si jinou figurku. 

Rodinné klany: Papantoniou a syn

Firma s nastrčeným ředitelem či akcionářem a s adresou v Británii (v praxi tedy s cedulkou na domě, kde sídlí řada podobných společností) vyjde na 13 000 až 50 000 korun. Poplatky jsou fixní a lze je běžně dohledat na internetu. 

U nejužší kasty fiktivních ředitelů to může být dražší, v mnoha případech je jejich odměna vypočítána jako podíl na celkové částce peněz, která přes firmu proteče. Z dokumentů známých jako Panama Papers vyšlo najevo, že poplatek za vyprání peněz je okolo deseti procent z legalizované částky.

Příslušníci nejužší kasty se velmi často znají, jsou přáteli na Facebooku i v reálném životě a v některých případech jde o celé rodiny, které se pronájmem své identity živí.

Loutkáři

Světová banka vydala v roce 2011 studii Loutkáři / The Puppet Masters, která analyzuje 150 korupčních kauz, které se dostaly ve Spojených státech před tzv. velkou porotu (jde tedy o zvlášť závažné zločiny). Ve dvou třetinách případů sehráli klíčovou roli nastrčení ředitelé, kteří svým angažmá chránili reálné vlastníky firem – často politiky a jejich rodinné příslušníky.

Na fiktivní šéfy upozorňuje ve svých studiích a doporučení i Finanční akční výbor (FATF), mezinárodní mezivládní organizace ovlivňující vytváření standardů a hodnocení států v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Podle FATF jsou tyto figurky jedním z klíčových nástrojů systému, protože umožňují skrývat skutečné vlastníky.

Taylorovi: Ve jménu otce i syna i hospodyně

 Zástupní ředitelé to ostatně na svých webech inzerují jako svou přednost 

„Nominee servis je služba, kdy zajišťujeme maximální možnou anonymitu vlastníků společnosti dosazením místního občana jako ředitele, případně jako akcionáře společnosti.“

„(Nominee) služba je nejčastěji využívána pro (…) řešení hrozícího konfliktu zájmů.“

Český Finanční analytický úřad (FAÚ) nepovažuje za rizikový už samotný výskyt nastrčených zástupců. “Nicméně jde často ruku v ruce s dalšími rizikovými faktory, jako jsou sídlo společnosti v daňovém ráji a nemožnost zjistit skutečného majitele, proto mohou být potencionálně rizikovými,” připouští ředitel FAÚ Libor Kazda.

Stíhání nastrčených ředitelů by navíc podle něj bylo v ČR velmi problematické: “Tyto osoby pobývají zpravidla mimo ČR a i případného nezákonného jednání by se tedy dopouštěly mimo území ČR. Z toho důvodu mi není nic známo o nějakých stíhaných či odsouzených.”

Autorem textu kauzy (copyright): Pavla Holcová, Steffi Černá – České centrum investigativní žurnalistiky.

Témata:  podvod,  firmy,  ekonomika,  manažeři