Proč Merkelová pozvala uprchlíky?

Klíčem je minulost

Merkelové se líbilo, co v knize četla a cítila, že text odráží její světonázor, soudí akademik. Dodává, že kancléřka si následně po svých šedesátých narozeninách Osterhammela pozvala, aby jí dal přednášku. "Merkelová je popisována jako poslední ochránce liberálního Západu a pomyslný protiklad prezidenta Trumpa," pokračuje politolog. Dodává, že v mnoha oblastech tomu tak skutečně je.

Kancléřka hájí volný obchod, hlásá etnickou toleranci, odmítá izolacionismus, obhajuje ženská práva a prosazuje zelená opatření, uvádí Qvortrup. Podle jeho názoru však v debatě často zapadá skutečnost, že Merkelová se drží liberálních a globalistických principů nikoliv z abstraktních ideologických důvodů, ale jelikož se domnívá, že jsou pro Německo nejlepší.

"Byla to neliberální osobní historie Merkelové, co utvářelo její vládní filozofii," domnívá se expert. Odkazuje na slova kancléřky na summitu EU, kde maďarský premiér Viktor Orbán kritizoval německé rozhodnutí přijmout uprchlíky utíkající před syrskou válkou: "Kdysi jsem žila za plotem. To je něco, co znovu nechci."    

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Merkelová vyrůstala ve Východním Německu, zemi výjezdních doložek, z níž se dalo vycestovat jen za zvláštních okolností, připomíná profesor. Poukazuje, že při pokusu utéct z této stalinské země bylo zabito více než sto lidí. Kancléřka tak v mnoha rozhovorech zdůraznila, že syrští uprchlíci se snaží utéct před nikterak méně totalitním Islámským státem, konstatuje Qvortrup. Dodává, že Merkelová rovněž chápe, že uprchlíci mohou pozitivně přispět německé společnosti, stejně jako uprchlíci z komunistických zemí přispěli společnosti západoevropské a americké.     

Německé zboží mohou kupovat jen bohatí

"Žádná země se nemůže nadále omezovat na pouze sledování svých zájmů; pokud tak nadále činí, dříve, či později se tím sama poškodí," cituje odborník slova Merkelové z roku 2014, které podle něj opět odrážejí její minulost. Vysvětluje, že komunistický režim uvalil ohromná cla na produkty z nesocialistických zemí, aby chránil východoněmecké továrny před soutěží. Tyto továrny měly zároveň garantováno odbytiště v Sovětském svazu, jelikož sovětské hospodářství se v podstatě zakládalo na principu "kupuj od komunistů, zaměstnávej komunisty".

Podle politologa všichni vědí, tak taková filozofie vedla - k protekcionismu, který zase vedl k neefektivitě, nedostatku a podřadným produktům. Merkelové je jasné, že nejlepší cestou k udržení chodu německých továren není přinutit Němce k nákupu německých produktů, ale výroba kvalitního zboží, soudí Qvortrup. Dodává, že s tím souvisí prosazování politiky, která pomůže zahraničním zákazníkům získat dostatečné prostředky ke koupi takového zboží.  

"To je přístup Merkelové k Evropské unii," vysvětluje profesor. Uvádí, že kancléřka podporuje ekonomickou pomoc chudším zemím nejen pro jejich dobro, ale také - a proč to nepřiznat - za účelem zvýšení německého exportu. Někteří tak Merkelovou kritizují, že EU v zásadě přeměňuje, Trumpovými slovy, ve vůz pro Německo, poukazuje expert. Konstatuje však, že ačkoliv Německo nepochybně z evropské hospodářské politiky profituje, stejně tak profitovaly USA z Marshallova plánu po druhé světové válce.  

Podle odborníka není překvapivé, že Merkelová se zajímá o ekonomickou kondici země, kterou vede, ale v jejím myšlenkovém světě mezinárodní obchod zároveň ve výsledku zlepšuje podmínky i jinde. Trump naopak věří, že může "učinit Ameriku znovu velkou" uvalením cle na dovážené zboží a ochranou amerického průmyslu, což je přesný opak přístupu německé kancléřky, zdůrazňuje Qvortrup. Doplňuje, že v úvahách Merkelové je země veliká pouze tehdy, pokud její firmy mohou - a ve skutečnosti jsou nuceny - prokázat svou sílu v otevřené a zdravé soutěži na světových trzích.      

"Ve skutečnosti je divné, že současný velký obhájce svobodného trhu je žena z bývalé komunistické země a nikoliv kapitalistický miliardář z Ameriky," poukazuje profesor na současný paradox.