Českému státu hrozí žaloby a arbitráže, a to kvůli dvojímu mimořádnému zdanění výrobců elektřiny

Evropská legislativa uvádí v zásadě tři způsoby, jak jednotlivé členské státy mohou mimořádně čelit současné energetické krizi, tedy zejména cíleně podporovat odběratele energií (viz zde, str. 7, článek 14; anglická verze je ale přesnější než český překlad, který v klíčové pasáži obsahuje zásadní nedostatky).

Prvním způsobem je včera i právě českou Sněmovnou schválené opatření spočívající tedy v zavedení horní hranice ceny elektřiny u jejích výrobců. Pro jednotlivé typy elektráren s výjimkou plynových a černouhelných (jde tedy o jaderné, hnědouhlené, větrné, solární, vodní a další) se na základě této novely stanoví horní hranice – strop. Takže například pro jaderné elektrárny strop odpovídá 70 eur za megawatthodinu. Pokud se tedy na energetické burze ustaví cena elektřiny na úrovni třeba 200 eur za megawatthodinu a elektrárenská společnost – v českém kontextu tedy ČEZ – prodá svoji jadernou elektřinu za tuto burzovní, tedy tržní cenu, odvede státu 90 procent z rozdílu mezi tržní cenou a stropem. Odvede tedy 90 procent ze 130 eur, protože 200 - 70 = 130 eur. Například pro větrné elektrárny strop stanovený vládou odpovídá 180 eur za megawatthodinu. Takže větrná elektrárna státu odvede při dané tržní ceně 200 eur za megawatthodinu částku odpovídající 90 procentům z 20 eur, neboť 200 - 180 = 20 eur.

Druhým způsobem, který legislativa EU uvádí, e cílené snižování poptávky po elektřinu napříč ekonomikou dané členské země, což přispěje ke snížení cen energií.

A konečně třetím způsobem je podpora prostřednictvím takzvaného solidárního příspěvku neboli daně z mimořádných či neočekávaných zisků. Tu česká Sněmovna schválila již letos 4. listopadu. Ta se má zavést od příštího roku a dopadnout na petrochemické a energetické firmy, včetně výrobců elektřiny, a také na banky. Jenže legislativa EU nepočítá s tím, že by se tato daň vztahovala na výrobce elektřiny, protože na ně se vztahují už výše zmíněné odvody plynoucí ze stropů, jejichž zavedení včera česká Sněmovna schválila. Evropská legislativa výslovně uvádí (viz opět zde, str. 7, článek 14), že daň z mimořádných zisků má dopadnout na společnosti činné v odvětvích zpracovávajících surovou ropu, zemní plyn, uhlí a konečně také v odvětví rafinačním. Tedy nikoli na odvětví výrobců elektřiny.

Evropská legislativa tedy nehovoří o dani z neočekávaných zisků uvalené na banky nebo také právě na výrobce elektřiny. V případě výrobců elektřiny ale proto může nastat závažná právní kolize, neboť na ně mají dolehnout ještě včera Sněmovnou schválené odvody plynoucí ze zavedení stropů. Ty mají platit už od letošního 1. prosince.

Ve výsledku to znamená, že de facto dochází ke dvojímu mimořádnému daňovému (či odvodovému) zatížení výrobců elektřiny v ČR. Elektrárenské společnosti, jako je ČEZ, tedy odvedou 90 procent z rozdílu mezi tržní cenou elektřiny a stropem. A z hrubého zisku, který díky tomu vytvoří, ještě budou povinny odvést nejen běžnou daň z příjmu právnických osob, ale navíc ještě daň z neočekávaných zisků. Mimořádnou daň z neočekávaných zisků tedy budou odvádět už ze zisků, který jim byl ponížen uvedeným mimořádným zastropováním. 

Právě dvojí daňové/odvodové mimořádné zatížení je z právního hlediska sporné a dle řady expertních právních názorů velmi obtížně hájitelné. Pročež právě může vést k řadě žalob či arbitráží vůči českému státu.

Témata:  energetická krize,  poslanecká sněmovna,  komentář