Ve výročí krachu na burze v New Yorku nemůžeme vzpomenout na nic jiného, než na pravděpodobně největší mírovou světovou krizi všech dob.
Velká deprese konce 20. a především téměř celých 30. let je plná chyb, omylů a špatných rozhodnutí, ze kterých si stojí za to vzít příklad. Vzhledem k zajímavosti a rozsáhlosti tématu jsme se rozhodli jej rozdělit na více samostatných článků. První se bude věnovat příčinám krachu na burzách, k dopadům na reálnou ekonomiku se dostaneme příště.
Zlatá léta plnila americký sen
Dvacátá leta dvacátého století se v USA nedala nezvat jinak, než zlatým věkem. Kontinentální Evropa se vzpamatovávala z těžkostí porážky v první světové válce, mnohé státy trpěly vysokou inflací až hyperinflací a byly nuceny splácet vysoké reparace za rozpoutanou a prohranou válku. Hospodářské oživení se k nám přesunulo až ve druhé polovině dvacátých let.
Zato v USA si užívali vysoké konjunktury, kterou podpořilo rozvíjení řady vynálezů z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Henry Ford snesl vozidla od sféry, ve které si je mohla dovolit i střední třída a daroval světu také pásovou výrobu. Rozvíjela se telefonní technika, pokrok v informovanosti přineslo rádio. Optimistická nálada podněcovala k dalšímu rozvoji ekonomiky a tomu prakticky nic nebránilo. Na pokrok nemohla nereagovat také burza, která po ospalém vývoji na počátku dvacátých let začala kolem roku 1924 stoupat vzhůru.
Zatímco na samém počátku desetiletí se nejslavnější burzovní index Dow Jones houpal mezi osmdesáti body, na konci roku 1924 již prorazil hranici 110 bodů a mířil vzhůru. V roce 1927 prorazil hranici 150 bodů a růst se prakticky nezastavil až do září roku 1929, kdy se index dotkl vrcholných 380 bodů.
Růst byl téměř neuvěřitelný a lidé propadali prakticky v euforii. Do akcií dávali velkou část svého jmění a na nákup akcií si mnozí půjčili nemalé sumy. Banky se nebály na podobné aktivity půjčovat, trh totiž stále sílil a sílil…
První názanaky nestability
Ekonomické problémy nepředpokládala ani většina ekonomů. Přestože před polovinou roku 1929 se růst zastavil a akciový index dokonce o několik procent poklesl, jen několik týdnů stačilo pro otočení trendu a opětovném nastartování býčího (tedy rostoucího) trhu. Další záchvěv nastal během září a října, kdy index opět částečně poklesl (vrchol nastal 3. září 1929 na hodnotě 381,17 bodů), opět mluvilo se jen o chvilkovém problému. Někteří ekonomové předvídali setrvalý růst s tím, že akcie stále nejsou na své hodnotě, jiní zase mluvili spíše o dosažení jakési náhorní plošiny. Jen pár pesimistů předvídalo pád.
Některé signály blížící se recese však byly již na světě. Poptávka domácností slábla s tím, jak se trh začal nasycovat novými výrobky a bohatě dohnal hubená válečná léta. Sklady společností se začaly plnit, odbyt slábl.
Vraťme se však na burzu. Po několika týdnech stagnace a spíše mírného oslabování začaly pochybnosti. Na samém počátku řijna se trh během dvou dnů propadl z 345 na 325 bodů a ačkoliv akcie vše velmi rychle dohnaly, jde o další ze signálů nejistoty. Ještě tři dny před krachem na burze přišel profesor Irving Fischer, známý ekonom své doby, s prohlášením, že trh sice zrovna nestoupá, ale zdá se, že dosáhl spíše náhorní planiny. S podobnými prohlášeními přicházel ještě další dva dny…
Volný pád akciového trhu
První problémy nastaly již ve středu 23. řijna, kdy Dow Jones výrazně poklesl z 326 bodů na 305. Důvodem byly podle všeho nucené prodeje makléřů, kteří používali nakoupené akcie jako zajištění spekulativních obchodů. Po jejich pozvolném oslabování v průběhu září a října již dosáhly pro tyto typy zajištění kriticky nízké úrovně a bylo nutné je odprodat.
Dalšími důvody medvědí (klesající) nálady trhů byly prodeje akcií zakoupených na úvěr . Počátek krachu však podle všeho neměl žádný jeden konkrétní důvod. Jen se zkrátka příliš mnoho lidí rozhodlo své akcie prodat, což způsobilo kolaps nadhodnoceného trhu.
Nucené výprodeje totiž pokračovaly i ve čtvrtek - dnes se mu neřekne jinak než černý čtvrtek. Nedlouho po zahájení obchodování zaplavila trh panika a investoři se zbavovali velké části svých portfolií. Cena klesala a to nutilo další a další investory zbavovat se svých investic. Před burzou se vytvořily tlačenice lidí, s touhou prodávat, avšak kupní příkazy ani zdaleka neodpovídaly počtu prodejů. Obchodování muselo být několikrát přerušeno, ceny padaly.
Situaci se pokusili stabilizovat významní bankéři, kteří se poblíž burzy sešli. Vydali svým makléřům pokyny pro masivní kupní příkazy, které pomohly nakrátko stabilizovat trh. Konečný výsledek obchodování tak nevypadal nikterak hrozivě, Dow Jones spadl jen o pět bodů a o několik desetinek se dostal pod psychologickou hranici 300 bodů.
Lavina již byla utržena
Nervozita amerického trhu se přenesla i do Evropy, kde rozpoutala podobné šílenství. Trhy zde zažily svůj černý pátek, avšak obchodování v New Yorku bylo až překvapivě klidné. Situaci uklidnil svým prohlášením prezident Hoover a trh dokonce mírně vzrostl. Nic zajímavého se nedělo ani v sobotu, nicméně v pondělí se situace z Evropy vrátila jako bumerang.
Prodejní příkazy opět zavalily burzu a intervence nikterak nepomohly. Silnější propad již zažila burza jen jednou v historii a to 19.10.1987. Během dvou dnů se Dow Jones propadl na pouhých 230 bodů a ztratil tak čtvrtinu své hodnoty.
Následující dny, 30. a 31. října, se nesly v duchu nákupu, mnozí investoři neuvěřili možnosti, že by se burza propadla natrvalo. Nízká cena akcií nalákala mnoho lidí k nákupům, které vyhnaly trh k jednomu z největších denních zhodnocení v historii. Optimismus však vydržel jen velmi krátce. Hned prvního listopadu se začal trh opět propadat a již 13. listopadu byla proražena hranice dvou set bodů.
Cesta směrem dolů sice nevedla přímo, trh se po krachu částečně oklepal a v dubnu 1930 akcie opět atakovaly třísetbodovou hranici, avšak trend celého období mířil neúprosně směrem dolů. Minima bylo dosaženo na přelomu června a července 1932. Dow Jones v tu dobu měl pouhých 41 bodů. Zotavení trvalo dlouho a Dow Jones dosáhl maxima z roku 1929 teprve na konci roku 1954. Po dlouhém čtvrtstoletí.
Krach na burze měl samozřejmě velké dopady i na reálnou ekonomiku. Mnoho lidí přišlo nejen o své úspory, ale nebyli ani schopni splácet bance půjčky na spekulativní nákupy akcií. Na ulicích se tvořily armády nezaměstnaných, ekonomika se propadla do deprese a nedostala se z ni až do druhé světové války. O tom však zase jindy.
A z čeho bychom se měli poučit? Zejména nám historie opakovaně ukazuje, že žádná burza neroste do nebe. Je-li vývoj na trzích příliš dlouho příliš bouřlivě stoupající, nemůže to dopadnout jinak než pádem. Náhorní plošiny v ekonomii neexistují. A měli bychom mít na paměti také to, že ať nás mohou největší dobové autority přesvědčovat o čemkoliv, spekulace je vždycky rizikem a to tím spíše, pokud se na ni zadlužíme. A také že ani ty největší světové události nemusejí mít žádnou významnou příčinu. Stačí jednoduše souhra špatných okolností.
Témata: historické krize
