Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Češi neznají svá práva a hodně si nechají líbit. Netuší, na jaké odškodnění mají nárok

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixmac

Náhradu škody, tolik oblíbený nástroj mnoha amerických občanů, Češi vnímají spíše jako sci-fi. Nad majetkovou, ale i psychickou újmou jen mávnou ruku, anebo se spokojí s menší kompenzací. Dejvická kauza zkažené vody je toho smutnou ukázkou, informují ePohledávky.cz.

Za vleklé zdravotní potíže, minimálně pět dní zkaženou vodu v domácnostech a stálou nejistotu plynoucí z možných rizik obdrží obyvatelé Dejvic a Bubenče odškodnění 5000 korun. Navíc pouze výměnou za lékařské potvrzení nebo účtenku z lékárny. Nabídku soukromé francouzské firmy Veolia, která Pražské vodovody a kanalizace vlastní a za kontaminaci pitné vody nese plnou zodpovědnost, zatím přijalo přes 2100 lidí. Reálný počet obyvatel ohrožených nákazou, kteří mají oprávněný nárok na odškodnění, však přesahuje 32 tisíc. Výše náhrady škody a stanovení podmínek pro její uplatnění jsou tak podle odborníků od prosperující nadnárodní společnosti spíše k smíchu.

„Každý obyvatel zasažených částí Prahy 6 byl vystaven nemalým zdravotním problémům, které dosud nekončí, určitému nepohodlí, ušlému zisku, psychické újmě a dalším nepříjemnostem s tím spojeným. Před soudem by snadno obstál i mnohonásobně vyšší oprávněný nárok na náhradu škody všech postižených jednotlivců,“ míní advokát David Bascheri spolupracující s portálem ePohledávky.cz. Na něm je možné vyplnit elektronický formulář, jehož prostřednictvím se postižení občané Dejvic a Bubenče přihlašují k hromadné žalobě na francouzský koncernVeolia Environnement.

„K žalobě se mohou připojit i lidé, kteří již přijali odškodnění 5000 korun. Smlouvy, které při převzetí částky podepsali, jsou z čisté logiky věci nespravedlivé a tím pádem zrušitelné. Podání žaloby nebrání ani fakt, že postižený člověk nenavštívil lékaře. Pokud bydlí v postižené oblasti, byl vystaven riziku, a má tedy zákonný nárok na náhradu škody,“ dodal David Bascheri.

Smyslem náhrady škody je reparace újmy majetkové nebo psychické. Za škodu vždy odpovídá její viník, který je z právního hlediska povinen poskytnout poškozenému dostatečnou kompenzaci. Dejvická kauza je ojedinělým smutným případem. Běžnější jsou situace, kdy sousedé z nedbalosti vytopí spodní byt, neohlídají si svá zvířata, dělníci, kteří vlastní neopatrností poškodí cizí majetek, suchá větev spadlá na zaparkované auto a další. 

„Velmi časté jsou prohřešky dětí, které rozbijí sousedům okno, na návštěvě hodí hračku do televize, v obchodě smetou křehké věci z regálu a podobně. Za ně stoprocentně odpovídají rodiče, proto považuji pojištění dětí, které náhradu škody pokrývá, za jedno z mála výhodných,“ podotkl Tomáš Medřický, ředitel portálu ePohledávky.cz.

Podle odborníků nejsou Češi na instituci náhrady škody dlouhodobě zvyklí. Zatímco Američané předvádějí druhý extrém, kdy okamžitě žalují viníka za úraz na mokré podlaze, ačkoli byla opatřena varovnou cedulí, Češi naopak újmu vnímají jako nutné zlo s vlastním podílem viny. Kdybych tam nechodil, nemuselo se to stát, řeknou si. „To je zcela otočená úvaha. Samozřejmě nechceme, aby se lidé žalovali pro úplné banality, ale například situace v Dejvicích opět ukázala, že ani v zásadních případech se Češi o svá práva nehlásí,“ míní advokát David Bascheri. „U každodenních nehod je největší problém, že škoda není zdokumentovaná a viníkovi není jak újmu dokázat. Ideální obranou je pro uplatnění nároku na náhradu škody fotodokumentace, svědci nebo zápis s přiznáním viníka. Lidé ale mají pocit, že je to zbytečné, a ani to nezkusí.“

Témata:  Praha voda odškodné

Související

Aktuálně se děje

7. května 2025 14:38

2. května 2025 9:42

28. dubna 2025 12:40

Češi ročně investují 60 miliard do domácích mazlíčků. Výdaje rostou i kvůli inflaci

Nejvyšší inflace za posledních přibližně třicet let, která v Česku v uplynulých letech udeřila, se promítla i do nárůstu výdajů za psi a kočky. Za psa tak dnes běžná domácnost v ČR utratí průměrně zhruba 1500 korun měsíčně, za kočku zhruba polovinu této částky. Přitom alespoň jednoho psa vlastní na dva miliony českých domácností, alespoň jednu kočku pak bezmála 1,5 milionu domácností. Výdaje za „psa v obýváku“ tak činí přibližně 40 miliard korun ročně, kočky coby domácí mazlíčci pak v souhrnu vyjdou na přibližně 20 miliard korun.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy