Zeman chce Euro. Není to dobrý nápad, tvrdí ekonom

Kritériem pro křeslo v bankovní radě nemůže být členství ve fanklubu společné měny (ani křeslo ve fanklubu koruny), ale jenom a pouze naprostá odbornost, znalost měnové politiky. Vhodnost nebo nevhodnost eura je otázka měnící se v čase, nikoliv věcí důvěry či víry.

Je to primárně ekonomický (tudíž odborný) problém. Jestliže se euro stalo politickou otázkou a to napříč Evropou, jestliže se na odporu vůči němu či na jeho podpoře profilují politické strany, je to smutné a nemůže to směřovat k dobrým výsledkům. Ztrácí se ekonomická podstata věci.

Pokud má společnou měnu mnoho států s mnoha různě výkonnými ekonomikami, chybí každému jednomu zvlášť v jeho „ekonomické zbrojnici“ jeden důležitý nástroj – totiž kurz. Je to, jako kdyby do ringu proti zdravému boxerovi nastoupil jednoruký. A co víc, ještě s koulí na noze. Protože další podstatná zbraň, klíčová úroková sazba emisní banky, je stanovována centrálně, čili bez ohledu na situaci v jednotlivých státech. Nebo pouze částečně s ohledem na tyto skutečnosti. Navíc se ukazuje, že sazby centrálních bank jsou jako nástroj řízení měny málo efektivní.

Konstruktéři eura i jeho prvotní kritici si byli skutečnosti zásadní odlišnosti zemí eurozóny vědomi. Optimisté předpokládali, že pozitiva převládnou, tedy vynulují negativa a ještě přinesou růstový efekt. Začátek století to i naznačoval. Pesimisté tvrdili opak a nedávali společné měně mnoho roků života.

Po více než deseti letech společné měny stále není jasné, na čí straně vlastně bylo pravdy více. Hospodářský růst s eurem je rozpačitý (ve skutečnost je slabší, než jaký má konkurence), ale rozpad eurozóny se také nekoná (potíže s Řeckem a spol. jsou z jiného soudku, než o čem je nyní řeč).

Luboš Smrčka / Více na Investujeme.cz