Jak je to doopravdy? Víc peněz neznamená víc kvality?

Znáte legendu o kurvítku? Někteří lidé v legraci říkají, že současná technika obsahuje takovou součástku, zvanou „kurvítko“, která způsobí, že se přístroj po nějakém čase porouchá, ideálně týden po záruční době, a vy si musíte koupit nový. A někteří lidé to myslí zcela vážně a věří, že výrobci něco takového do přístrojů montují, aby, lumpové, zvýšili svoje zisky a donutili nás kupovat si stále nové a nové šmejdy, co nic nevydrží, lidi nemají na jídlo a práce není… Pardon, byl jsem před chvílí na Novinkách, tak mi to asi utkvělo.

Ne že by kurvítko neexistovalo. V prototypech mobilních telefonů opravdu bývají součástky, které prototyp po několika měsících znefunkční a vy můžete celé zařízení zahodit. Ale to není proto, aby jich výrobci prodali víc, to je proto, aby se prototypy neprodávaly na černém trhu.

V běžně prodávaných mobilech taková součástka není. Tedy – jak se to vezme. Dalo by se říct, že kurvítko je celý ten přístroj.

Chceme být šizeni

Je to jednoduché a platí to všude: Chcete udělat něco, co vydrží dlouho a pokud možno bez údržby? Musíte použít dražší materiál, náročnější proces, dražší postupy. Chcete to levně? Něco musíte ošidit.

Zažil jsem situaci, kdy výrobce poptával čidla. Dodavatel nabízel: „Dodáme čidla takových a takových kvalit za pět dolarů kus.“ Výrobce trval na tom, že čidlo musí stát maximálně dva dolary. Takže se hledal kompromis: ušetřilo se na materiálu, na krytí, na testování, jen aby byla cena nižší. Dodavatel říkal: Nebude to mít ale ty špičkové parametry! Výrobce odpověděl, že to nevadí, že oni se musí vejít do celkové ceny výrobku, protože zákazníci po nich chtějí co nejnižší cenu, i kdyby měla klesnout kvalita.

Zapamatujte si to: Co nejnižší cena, i kdyby to měla odnést kvalita. Vidíme to denně – v obchodech zelenina druhé jakosti, protože je levná. Co na tom, že je nahnilá, to se vykrájí! Na dovolenou co nejlevněji, co na tom, že do hnusného hotelu, jsme u moře a moc to nestojí! Kvalita je nadstandard a platí se za ni.

Samozřejmě že výrobce dokáže vyrobit mobil, který bude fungovat deset let bez zaváhání. Bude stát padesát tisíc – a bude ho mít pár lidí. Chcete mobil, který si můžete dovolit? Prosím, dostanete ho – ale za dva roky odejde.

Víc peněz není víc kvality

Ano, je pravda, že většina spotřební elektroniky je šunt, který se za dva, tři roky přepálí, doslouží, zdechne a můžete ho vyhodit. Ale zase – máte to levný! Jasně že je možné použít robustnější materiály, součástky s vyšší výdrží, baterky s větší kapacitou – ale bude to stát mnohem víc, a to nezaplatíte. Ani já bych si to nekoupil. Výběr je jasný: Buď budeme mít všichni televize, mobily, počítače a auta a smíříme se s tím, že je každé dva roky (či pět let) vyměníme, nebo si koupíme jeden mobil, který vydrží spolehlivě patnáct let, ale bude stát třeba těch třicet tisíc. Představte si sami sebe, jak máte patnáct let jeden a tentýž mobil. Chcete? Asi ne…

Důležité je podotknout, že dražší neznamená kvalitnější. Mobil za dvacet tisíc nemá proti tomu za pět podstatně lepší součástky, military grade nečekejte. Kdo máte třeba iPhone, víte, že se rozbije stejně snadno jako LG za pět tisíc. Za peníze navíc jste si nekoupili lepší zboží s kvalitnější elektronikou. Za ty peníze navíc jste si koupili především společenský status a víru v to, že si na vás ostatní lidé přenesou pozitivní klišé, spojená se značkou. Třeba že jste kreativní.

Kurvítko je touha střední třídy

Holt výrobce ví, že má ze zákona záruční dobu dva roky, tak použije součástky, jejichž životnost je něco přes dva roky, a k tomu tlačí náklady co nejníž. Pozitivní efekt (jak pro koho) je ten, že vývoj technologií může jít rychleji dopředu. Během těch dvou let se technologie zase o kus posune a vy si koupíte za stejnou cenu další křáp, co má víc funkcí. Takový je tlak trhu. Blbé je, pokud byste chtěli radši ten druhý model, tedy jeden stroj na půl života. S vámi trh moc nepočítá. Stejně tak jako nepočítá moc s těmi, co by radši zeleninu první jakosti nebo s těmi, co by chtěli nadzvukovým letadlem do Austrálie.

Celý článek vyšel na Finmag.cz