Lidé musí mít strach. Pokud se bojí o svoje místo, tak fungují lépe, tvrdí Topolánek

Na začátku rozhovoru Topolánek popisuje, jak Jiří Pospíšil stal ministrem spravedlnosti. Kariéra mladého politika začala tak, že jej do funkce stínového ministra spravedlnosti ODS doporučila namísto sebe Dagmar Lastovecká. "Omluvila se mi, že si toho sice váží, ale že by chtěla jít za rok na Ústavní soud, což se nakonec i podařilo. Řekla mi tehdy: „V poslaneckém klubu je jeden mladý poslanec z Plzně, jmenuje se Pospíšil, je to šikovný kluk, zkus si s ním promluvit," popisuje Topolánek.

Podle něj měl Pospíšil několik handicapů. Díky svému působení na právnické fakultě neuměl prý mluvit tak, aby to bylo srozumitelné široké veřejnosti, během svého působení v politice se to ale prý naučil dokonale. "Druhý handicap byl, že vůbec nerozuměl politickému marketingu. To, co viděl jako priority on, to druhé, především voliče, absolutně nezajímalo. O těch šest let později jsem mu říkal: „To ses naučil tak dokonale, že už jsi skoro lepší než Ivan Langer"," dodává Topolánek.

Třetím z nich bylo jeho mládí. "Pokud budete po Pavlu Němcovi dalším takto mladým ministrem spravedlnosti, tak to nebudete mít lehké," parafrázuje Topolánek svá slova, která kdysi Pospíšilovi říkal. "A za čtvrté jsem mu tehdy řekl: „Jiří, musíte udělat regulérní coming-out, protože můj ministr spravedlnosti nemůže být vydíratelný. Mně to nevadí, ale je to třeba takto udělat". Když jsem ho potom vyhazoval, říkal jsem mu: „To jsi nikdy neudělal a pokládám to za tvou velkou chybu"," vysvětluje expremiér.

Před těmi nahoře se hrbí, po těch dole šlape

Topolánek přiznává, že Pospíšil velmi dobře připravil Modrou šanci. "Měl to připraveno a nastoupil do mé první vlády, která byla bez důvěry," uvádí. Jinak vůči jeho osobě pociťoval řadu výhrad. "Je typickým příkladem člověka, který se pod těmi nahoře hrbí a po těch dole šlape. Byla v tom i taková nejistota – když jsem se na něho křivě podíval, tak hned kolem mě sháněl informace, jestli ho náhodou nechci vyhodit. Pořád vytvářel nějaké protiakce, konspirace. Vždycky, když se cítil nejistý, získal na svoji podporu nějakou petici, prohlášení nějaké skupiny, dopisy. Pochopil jsem, že je extrémně ambiciózní a nemá absolutně žádné skrupule v naplňování této své ambice," sdělil expremiér serveru Česká justice.

Za Pospíšila rozhodovala Lenka Bradáčová

Podle Topolánka patřil Pospíšil spíše k levostředovým politikům, vyčetl mu však, že se neuměl ministr rozhodovat sám a neuměl na sebe brát riziko rozhodování. "V jeho kanceláři ministra seděla, což nemělo obdobu, Lenka Bradáčová, a zjevně rozhodovala za něj," tvrdí expremiér. Tomu zřejmě vděčí za své odvolání.

"Absolutně odmítám, že odvolání Pospíšila řídili někdo zvenčí. Odvolání Pospíšila řídil Pospíšil sám, protože v roli ministra nebyl schopen vzít na sebe jakékoliv rozhodnutí. Byl jako ministr bezcenný. A to byla jeho největší chyba. Nic to nemění na faktu, že takových politiků je dnes většina," konstatuje Topolánek.

Topolánek také v souvislosti s tím, že orgány činné v trestním řízení prosazují teorii, že politika má sloužit výhradně zájmům lidu, podotýká: "Lidi musí mít strach. Pokud se bojí o svoje místo, tak fungují lépe a kradou méně."

Politický surfař, extrémní populista

To, že si po všech těchto událostech vzal do vlády Pospíšila Petr Nečas, je podle Topolánka jiná éra. "Nečas tohle všechno samozřejmě věděl. Vždyť v té mojí vládě seděl, byl mým prvním místopředsedou. Vždycky jsem říkal, že Pospíšil je extrémní populista. Po mém vynuceném odchodu, nebo lépe vnitrostranickém puči, už to bylo naprosto evidentní. Vezl se na vlně laciného volání po protikorupčním boji. Typický politický surfař. Fakticky dělal politiku proti ODS. To nijak nesouvisí s tím, že bych si myslel, že se korupce nemá postihovat. Vždycky jsme ale trvali na tom, že korupce nějak vzniká – na základě velkého balíku přerozdělovaných peněz, spousty rozhodovacích procesů, razítek – a že jediné fungující kroky jsou v prevenci. Teprve pak v postihu," tvrdí Topolánek.

Témata:  Mirek Topolánek,  Jiří Pospíšil (ODS)