Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Dřív byl svět lepší, myslí si většina lidí EU

Evropská unie, ilustrační fotografie
Evropská unie, ilustrační fotografie
Foto: European Union

Dvě třetiny (67 procent) obyvatel velkých evropských zemí si myslí, že dřív býval svět lepší než nyní. Nejnostalgičtější jsou přitom Italové, kterých na staré zlaté časy vzpomíná plných 77 procent. Plyne to z dnes zveřejněných výsledků průzkumu, uskutečněného v červnu mezi skoro 11.000 občany pěti velkých zemí EU německou Bertelsmannovou nadací.

"Zajímavé je, že Evropané s nostalgickými pocity se spíše vnímají napravo od politického středu než ti, kteří takovou nostalgii necítí. A také jsou daleko kritičtější k imigraci," upozornila nadace v tiskové zprávě.

Z pěti velkých členských zemí unie - Německa, Francie, Itálie, Polska a Španělska - byli ohledně minulosti nejméně nostalgičtí Poláci se zkušeností země sovětského bloku. Přesto i jich na staré časy kladně vzpomíná 59 procent.

Nostalgičtější byli v průzkumu starší respondenti. Ve věkové skupině do 25 let mělo podobné pocity 52 procent dotázaných, mezi lidmi od 56 do 65 to bylo 70 procent. Také mezi mladými nejčastěji na staré časy s nostalgií vzpomínali Italové: celých 64 procent z nich vidělo minulost jako lepší než současnost. Naopak nostalgicky naladěných bylo jen 35 procent mladých Poláků. Napříč různými věkovými skupinami ale platí, že růžové brýle ohledně minulosti si častěji nasazují muži (53 procent) než ženy (47 procent).

Průzkum přitom ukázal, že pohled na minulost má souvislost s politickými postoji - 53 procent těch, kdo ji vnímají nostalgicky, se označili za pravicově orientované. Naopak 58 procent dotázaných, kteří na minulost nevzpomínají, se vnímá na levé straně politického spektra. Nejviditelnější je to v Německu, kde je mezi pravicově orientovanými Němci 51 procent těch, kdo na minulost vzpomínají a jen 31 procent těch, kdo se za nostalgické nepovažují.

"Nostalgie je známkou vysoké míry nejistoty ve společnosti," interpretuje výsledky Isabell Hoffmannová z nadace, jedna ze spoluautorek průzkumu. Právě glorifikace minulosti, někdy s negativními konotacemi vůči současnosti, podle ní může lidem nabízet stabilitu a ukotvení.

Většina nostalgicky orientovaných občanů pěti zemí EU (53 procent) je přesvědčena, že "migranti nám berou práci" a 78 procent míní, že se imigranti nehodlají do nových společností integrovat. U těch, kdo na minulost nevzpomínají, je poměr opačný, 30 procent se bojí o pracovní místa a 63 procent míní, že imigrace je pro hospodářství v zásadě pozitivní.

V pětici zemí ovšem mají obě skupiny podobný pohled na evropskou integraci a přejí si těsnější politickou i hospodářskou spolupráci i aktivnější roli EU na světové scéně. U těch, kdo si růžově malují minulost, je ale podpora členství jejich země v EU menší - v průměru je to 67 procent proti 82 procentům podpory u těch, kdo nostalgičtí nejsou.

Témata:  EU lidé

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

19. listopadu 2024 10:26

Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Politici by to měli přiznat

Prý jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, dozvídáme se už i z billboardů. Volby se blíží a kampaň startuje. Jenže zrovna v době, kdy Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Takže kampaň míří poněkud „mimo“. Přes 90 procent plynu, který do Česka nyní teče, je z totiž „ruského směru“, ponejvíce přímo z Ruska. Pokud odněkud dovážíme přes 90 procent tak důležité suroviny, jakou plyn představuje, je zvláštní hovořit o zbavení se závislosti. Laická veřejnost si pod tím nejspíše představí, že ruský plyn neodebíráme. Což ale není pravda.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.