Nulové oddlužení: Naděje pro dlužníky, nebo morální hazard?

Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán sdělil, že oproti dosavadnímu platnému zákonu, který není ve vztahu k dlužníkovi náležitě přísný, bude ministerstvo aplikovat do budoucna striktnější pravidla. Nově se bude v insolvenčním řízení prodávat zbytný majetek dlužníka a až poté začne proces oddlužení. Cestu ke snížení počtu lidí, kteří uvízli v dluhové pasti, vidí kromě novelizace insolvenčního zákona také v regulaci poskytovatelů úvěrů. Narůstání počtu lidí v dluhové pasti se podle svých vlastních slov také pokusil zabránit, například snížením tarifů advokátů a exekutorů. Nemělo by tedy již docházet k situacím, že z dluhu o výši několika málo korun vznikl dluh v řádech desítek tisíc. Že taková situace v minulosti častokrát nastala, potvrdil i přítomný vedoucí sekce sociálního poradenství z organizace Člověk v tísni Daniel Hůle. Ministr Pelikántéma doplnil myšlenkou, že exekuce má být prostředkem k tomu, aby se věřitel domohl svého nároku tam, kde dlužník hradit může. Nicméně nechce, aby byla exekuce zneužívána v případech, kdy je zjevné, že dlužník ničím nedisponuje a hradit tedy nemá z čeho. V takových případech by měla být uplatněna insolvence.

K odměnám insolvenčních správců se vyjádřil Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008. Ta poskytuje insolvenčním správcům informační systém a pořádá pro ně vzdělávací akce. „Co se týče nastavení odměn insolvenčních správců v oddlužení podle míry uspokojení věřitelů, takový způsob by mohl být zajímavým motivačním prvkem v systému odměňování správců. Nicméně  je potřeba vnímat, že se bavíme o dlužnících, v jejichž případě často exekutor nedokázal zajistit pro věřitele ani částečné plnění. Je tedy otázkou, jak by byl  systém nastaven a jaké nástroje, resp. kompetence by byly insolvenčním správcům přiznány, aby měli vůbec nějakou možnost aktivně přispět k vyššímu uspokojení oprávněných nároků věřitelů. Kontrola výplatní pásky mi připadá nedostatečná. Bude např. správce oprávněn reálně vyžadovat po dlužníkovi, aby si hledal jinou, lépe placenou práci, nebo aby si zvyšoval kvalifikaci? Či snad aby pracoval přesčas? K takovým situacím by mohlo reálně docházet. Dále je důležité si uvědomit, že ať už dopadne oddlužení jakkoliv, insolvenční správce na případu vždy odvede velké množství práce. Tudíž by měla být zachována fixní složka odměny ve stávající výši,“ poznamenal k situaci Valášek.

Radek Hábl z Agentury pro sociální začleňování uvedl, že státu, dlužníkům, soudům, exekutorům, poctivým věřitelům, bankám, úřadům práce, zaměstnavatelům, a ani podnikatelům legislativa tak, jak je v současné době nastavena, rozhodně neprospívá. Naopak těžit z ní mohou – a často tak činí – např. obchodníci s chudobou. Poznamenal, že 80 % tvorby návrhu na oddlužení tvoří seznam závazků, který se stejně po prohlášení úpadku nepoužije. A věřitelé se musí sami aktivně přihlásit. V tom mu dal za pravdu hlavní analytik České bankovní asociaceMiroslav Zámečník. Prohlásil, že by se tento krok mohl z návrhu na oddlužení úplně vyjmout. Tím by došlo k výrazné časové úspoře.

Prezident Exekutorské komory Vladimír Plášil na konferenci uvedl, že se vyskytuje nová forma podvodného jednání zejména ze strany zahraničních subjektů. Ty se snaží ukořistit prostřednictvím falzifikátů rozhodčích nálezů nemovitosti bez právního zatížení, které mají být draženy. Dále poznamenal, že exekutor a insolvenční správce jsou partneři a že by tedy dávalo smysl, kdyby insolvenčními správci byli exekutoři. A to proto, že většinou dlužníka znají a tímto krokem by se vyrovnala jistá informační asymetrie. V neposlední řadě se Plášil dotkl práce a povinností insolvenčních správců tím, že jsou to oni, kdo by měli popírat zjevně nemravné úroky. Na toto navázal insolvenční správce Oldřich Řeháček poznámkou, že to může být pro insolvenčního správce problém, neboť podle rozhodnutí soudu je správce tím, kdo nese náklady za prohraný odpůrčí spor. Na to má správce u oddlužení 150 Kč měsíčně. Proto se insolvenční správci do takovýchto sporů logicky nechtějí pouštět v případech, kdy si nejsou jisti úspěchem.

Odborníci napříč spektrem se shodli na tom, že problematická je už benevolence společnosti k tomu, co všechno lze v médiích směrem k veřejnosti inzerovat. Reklamy na půjčku shledali faktorem ohrožujícím hlavně méně vzdělanou část populace. V této souvislosti bylo zmíněno, že např. v Belgii je podobná reklama propagující snadný přístup k prostředkům doplněna informací o tom, že půjčit si peníze vás vždy něco bude stát. Hůle dále upozornil, že některé banky porušují zákon neuvedením RPSN v reklamách na své služby.

Odborníci na situaci v ostatních evropských zemích poukázali na fakt, že v zahraničí dochází k postupnému snižování prahu pro vstup do oddlužení. Na příkladu Velké Británie ukázali, že investice vložená do dluhového poradenství se vrací až 12x. Zadlužení lidé jsou také často bez motivace vydělat si více peněz, protože jim vždy zbyde stejná nezabavitelná částka. Debata tedy vedla i k tomu, jak lidi k vyšším výdělkům motivovat. Prostředek, jak toho dosáhnout, vidí například v práci insolvenčních správců, kteří by mohli být v budoucnu odměňováni právě podle míry uspokojení věřitelů.  

Témata:  dluhy,  úvěry,  lidé,  finance