Střídání kalendářů: Když adventní střídá kalendář splátkový

Čísla za loňský rok ještě nejsou kompletní, ale už na údajích za rok 2016 jsme mohli vidět meziroční růst vypůjčených prostředků o celou desetinu.

Vánoce jsou nyní za námi, odzdobené stromky z ulic a obývacích pokojů již také zmizely a po Vánocích zbyly vzpomínky, dárky a řadě lidí také splátkové kalendáře. Půjčit si v dobrých časech a dovolit si nějaký větší dárek není v principu nic špatného, jen pozor, aby nás v novém roce nedostihla nepříjemná kocovina ze splácení a z pěkné nadílky se nestalo nepěkné nadělení v podobě dluhové pasti.

Nejde přitom zdaleka jen o zvedání varovného prstu a apel na jednotlivé lidi, rodiny a domácnosti. Celý problém je hlavně systémový. Nároky na takzvanou finanční gramotnost jsou stále vyšší, finanční svět kolem nás je stále složitější a řada dlužníků zkrátka nezvládá všechny nároky, které jim to přináší.

Jen na jednoduchou otázku, kolik bude po jednom roce na účtu peněz při 2 % úročení a počátečním vkladu 100 Kč, nedokázala v průzkumech odpovědět správně téměř polovina oslovených. A teď si představte, jak to dopadne s výpočtem splátek povánočních půjček. Nízká úroveň takzvaného finančního vzdělávání v Česku a neblahé důsledky by se pak naplno projevily ve chvíli, kdy by se české ekonomice přestalo byť jen částečně dařit.

Potřebujeme výuku financí

Ministerstvo financí koordinuje programy finančního vzdělávání v Česku a připravuje proto revizi takzvané Národní strategie finančního vzdělávání (NSFV), která byla schválena už v roce 2010. Díky ní se finanční vzdělávání dostalo od roku 2011 na střední a od roku 2013 i na základní školy. Ačkoli se finanční gramotnost dospělých částečně zlepšuje, měření ukazují, že nedostatečnou finanční gramotnost má více než polovina dospělé populace a téměř dvě třetiny dospělé populace se chovají ekonomicky nezodpovědně. Jednou z nejvíce ohrožených skupin, na kterou se ve vztahu nejen k vánočnímu zadlužování často zapomíná, jsou senioři. Obavy z vánoční samoty a neodbytný pocit, že své bližní musí dostatečně obdarovat, vedou u některých z nich ke snaze potěšit své potomky, i když si na to musí půjčit i víc, než si skutečně mohou dovolit.

Jak má vypadat finanční vzdělávání nejen školáků, ale i dospělých bude určitě ještě předmětem dlouhých diskusí. Už v rámci veřejné konzultace jsme dostali z různých stran zcela protichůdné názory. Jako velký problém se ukazuje otázka, kdo bude za finanční vzdělávání odpovídat. Rámcovou shodu se podařilo nalézt na začátku, na takzvaném počátečním finančním vzdělávání, za které by měl odpovídat stát v rámci výuky ve školách. Tomu pomůže i aktualizovaný standard finanční gramotnosti, který slouží jako podklad k aktualizaci rámcových vzdělávacích programů pro ZŠ a SŠ.

Problém ovšem je určit, kdo bude odpovídat za finanční vzdělávání dospělých. V oblasti dalšího vzdělávání to může být stát, soukromý sektor, ale i lidé sami v rámci takzvaného sebevzdělávání. Odpovědnost každého z nás stát ani soukromé firmy nikdy nenahradí, tu musí mít do určité míry každý sám v sobě. Státní orgány a soukromé společnosti nám s tím mohou ovšem účinně pomáhat.

Nalezení vyváženého modelu bude zásadní. Teprve finančně gramotná populace bude schopna vzdělávat své děti a další generace, což se u nás bohužel po sametové revoluci kvůli nabídce a komplexnosti finančních služeb postupně vytrácí.

Velmi důležitý bude samozřejmě systém, jak se bude finanční gramotnost a její zlepšování financovat. Nejde jen o celkový objem finančních prostředků, které budou pro tento typ vzdělávání k dispozici, ale také o způsob, jak budou peníze využívány. Musí se zohlednit zejména ohrožené skupiny obyvatel a zároveň dát příjemcům takové nástroje a mechanismy čerpání, které nebudou příliš komplikované.

Se všemi, kdo se na projektu finančního vzdělávání s námi podílejí tak před sebou máme nelehký úkol. Jeho úspěšné splnění ale může zásadním způsobem pomoci nejen všem občanům, ale i celému finančnímu sektoru.

Témata:  Kalendář,  finance