Británie míří do zimy jako z noční můry

Ještě před nedávnem, když premiér Boris Johnson zrušil v červenci všechna protipandemická opatření, byla nálada po celé zemi přiměřeně optimistická. Úspěšná očkovací kampaň konečně obnovila milované svobody každodenního života - návštěvy rodin a přátel, setkávání se známými a seznamování s neznámými lidmi, posezení v kavárnách a restauracích.

Počty nakažených sice dál rostly, ale bilance hospitalizovaných a mrtvých podstatně klesla. Zdálo se, že celá tahle noční můra už skončila. Ale posledních několik týdnů jakýkoli pocit normálnosti znovu zahnalo. Dramatická palivová krize, kterou do značné míry způsobil nedostatek řidičů nákladních automobilů, kvůli níž na jejím vrcholu musela zavřít zhruba třetina všech čerpacích stanic, nejvíce bije do očí.

Souběh různých problémů - globální nedostatek benzínu, stoupající ceny energií a potravin, problémy dodavatelských řetězců a rozhodnutí konzervativců seškrtat sociální dávky - vrhá na budoucnost Británie temný stín. Dokonce i Boris Johnson, známý svým bezbřehým optimismem a žoviálností, má problém tuto situaci nějak zlehčit.

Panika minulých týdnů, která vyvolala staré vzpomínky na bouřlivý konec 70. let 20. století, nebyla nijak nečekaná. Po mnoho měsíců vedoucí představitelé průmyslových odvětví napříč celým hospodářstvím varovali před chronickým nedostatkem pracovních sil. Nejen řidičů nákladních automobilů, ale také sběračů ovoce, řezníků, číšníků či zaměstnanců ve zdravotnictví.

Známky narušených dodavatelských řetězců a jejich dopadu na podnikání jsou všude: prázdné regály v supermarketech, potraviny kazící se na polích, čím dál tím více vývěsek upozorňujících na volná pracovní místa ve výlohách obchodů a restaurací. Zpracovatelé masa dokonce vyzvali vládu, aby jim dovolila najímat vězně.

Jednou z hlavních příčin této ošemetné situace je brexit, nebo přinejmenším způsob, jak se k němu vláda postavila. Británie protahovala odchod z EU, který se odehrál bez jakékoli skutečné snahy Borise Johnsona zajistit hladký přechod. To vedlo k exodu evropských pracovníků, což pak ještě posílila pandemie. Od července 2019 do září 2020 odešlo z Británie až 1,3 miliónu cizinců.

Přesto i v době, kdy už začalo být jasné, že Británie čelí zásadnímu nedostatku pracovních sil, odmítli konzervativci reagovat. Vedli prázdné politické řeči a vše označovali za "vykonstruovanou situaci". Vykrucovali se a ujišťovali veřejnost, že není čeho se obávat.

A když si uvědomili, že mají možnost svou nedbalost vydávat za laskavost, začali tvrdit, že důvodem jejich neschopnosti jednat byla vlastně snaha přimět společnosti, aby platily víc britským zaměstnancům, namísto toho, aby se spoléhaly na levnou zahraniční sílu.

Toto alibi pro nečinnost je nepřesvědčivé. Například v Nizozemsku zlepšil nový zákon platební a pracovní podmínky pro řidiče nákladních vozů. V Británii zůstávají podmínky mezi nejhoršími v Evropě. A nabídka vlády v podobě 5000 dočasných víz pro řidiče ze zemí EU, přišla příliš pozdě a v nedostatečné podobě.

Namísto vyšších mezd se britská veřejnost zatím setkala jen s vyššími cenami. Inflace roste rychleji než kdykoli od roku 1997. Globálně stoupající cena pohonných hmot dále zatěžuje životy lidí a energie v Británii jsou dražší než kdekoli jinde v Evropě.

Zatímco jiné vlády, například ve Španělsku a Itálii, se postaraly, aby byly rodiny v nouzi chráněny před rostoucími náklady, konzervativci takovou shovívavost neprojevili. Tři milióny domácností v Británii už žijí v "palivové bídě", kdy se musí rozhodovat, jestli budou v zimě topit nebo jíst. Očekává se, že poté, co konzervativci tento měsíc zvýší horní hranici cen energií, tento počet stoupne o dalšího půl miliónu.

Přesto Boris Johnson tvrdí, že dodal britskému konzervatismu vlídnější tvář. Zaníceně mluví o zvyšování úrovně a "nastartování" komunit, které zůstávají pozadu. Ale chování jeho vlády tomu neodpovídá.

K poslednímu září ukončila program, který kompenzoval lidem až 80 procent ztrát příjmů během pandemie. A šestého října sníží konzervativci britskou všeobecnou sociální dávku, takzvaný Universal Credit, o 20 liber (necelých 600 korun) týdně - a to v době, kdy je na ní závislých více lidí než kdykoli dříve.

Jde o největší jednotlivé snížení sociálních dávek v britských dějinách a odhaduje se, že dalšího půl miliónu lidí posune pod hranici bídy - a to včetně 200.000 dětí. Nově představený fond pomoci v době zimní nouze v hodnotě 500 miliónů liber jen stěží zmírní následky dvanáctinásobně vysokého škrtu.

Ale Boris Johnson s největší pravděpodobností neponese následky svých kroků. Jeho vláda, opírající se o pohodlnou většinu, zůstává v bezpečí. Navíc on sám umí mistrně využívat krize coby nové příležitosti. Dokáže se přizpůsobit a nenechat zatěžovat smyslem pro zodpovědnost nebo poctivost, proto se mu v nepříznivých podmínkách daří. Zbytek země už takové štěstí mít nebude.

Témata:  Velká Británie