Tachometry: Jak zatočit se stáčením

Ministr průmyslu a obchodu chce zatočit se stáčením! Se stáčením tachometrů. Média se k iniciativě ministra Mládka v poslední době hojně vyjadřovala, čtenář z toho ale příliš moudrý nebyl. Však jsme se taky mohli dočíst ledacos. Třeba že stáčení tachometrů bude přečinem, nebo dokonce trestným činem. Trestní zákoník ale říká, že trestné činy se dělí na přečiny a zločiny, takže citované sdělení dává asi takový smysl jako varování, že si při lyžování můžeme zlomit lýtkovou kost, nebo dokonce nohu.

Větší smysl už mělo upozornění většiny autorů, že stočení tachometru je podvod a trestný čin podvodu trestní zákoník zná už dnes. To je pravda. Jenže…

Jenže to samo o sobě nestačí. Spáchání trestného činu totiž vyžaduje zavinění na straně pachatele a to může mít buď formu úmyslu, anebo nedbalosti. Podvod je trestný čin úmyslný. V případě stočeného tachometru tedy trestný čin spáchá ten, kdo sám tachometr přetočí, aby auto výhodněji prodal, případně prodejce, který prodává vůz, o kterém jasně ví, že má tachometr stočený, ale bere to tak, že když si ho zákazník koupí, je to jeho minus, hlavně že to sype.

Stočení tachometru kvůli výhodnějšímu prodeji tedy samo o sobě je trestný čin, prodej stočeného vozu bazarníkem, který neví, že je tachometr stočený, už být trestným činem nemusí. Stíhání za podvod tedy hrozí především těm, kdo tachometr sami stáčejí, aby kupce napálili; prodejci většinou zaujímají postoj já nic, já muzikant a jejich heslem je hlavně se nestarat.

Snaha ministra Mládka obohatit náš právní řád a vymyslet nový trestný čin (nebo „poddruh“ stávajícího trestného činu, třebas s vyšší trestní sazbou), aby „pořešil“ naléhavý společenský problém, není rozhodně první svého druhu. Jako modelovou lze uvést skutkovou podstatu trestného činu, která měla a má umravnit sprejery (§228 odst. 2 trestního zákoníku). Nebo trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 trestního zákoníku, který má zase umravňovat řidiče, kteří měli účast na dopravní nehodě (pozor, tedy nejen ty, kteří nehodu zavinili!). Z toho, co bylo řečeno, už pozorný čtenář může tušit, jakým směrem se může ministerstvo průmyslu vydat. 

Nový podtyp podvodu. S přísnější sazbouJednou z možností je vymyslet pro podvod stočení tachometru takzvanou kvalifikovanou skutkovou podstatu a přidělit za tenhle speciální typ podvodu vyšší tresty. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu obsahuje proti základní skutkové podstatě některé další znaky nebo některý znak základní skutkové podstaty modifikuje. Jestli je stáčení tachometrů natolik nebezpečné, že je třeba trestat za ně přísněji, může být sporné. Očividné ale je, že současná konstrukce podvodu neplní v tomto případě jednu ze svých základních funkcí, kterou je funkce preventivní. Stáčeči se zkrátka neklepou strachy, jakmile zazní slovo „podvod“. Prvním důvodem může být nízká trestní sazba, druhým, pravděpodobnějším důvodem pak nízká šance odhalení či prokázání takového činu.  

Udělat z něčeho trestný čin se sice jeví jako účinná metoda, negativa tohoto přístupu se však projeví jinde: v (ne)předvídatelnosti právní úpravy. Občané se totiž potom mohou nechápavě ptát, proč je zrovna prodej stočeného auta posuzován přísněji než běžný podvod. Nebo proč se jedná o zvláštní trestný čin, když prodej ojetiny, o které nám bude prodejce tvrdit, že je nebouraná, i když jí ještě před týdnem na dílně říkali „fénix“, protože ji křísili skoro z popela, bude jenom „obyčejný“ podvod.

Nový trestný činDalší možnost je konstrukce nového nedbalostního trestného činu. Nevěděl jste, že prodáváte auto se stočeným tachometrem? Tak to jste nejspíš něco zanedbal, panáčku! Kvalifikovat prodej ojetiny s přetočeným počitadlem kilometrů z nedbalosti jako trestný čin se může zdát jako poněkud drakonické řešení. Rázně by ale šláplo do úsměvu vyznavatelům strategie já nic, já muzikant mezi prodejci, kteří zatím operují s tím, že oni sami tachometr nepřetočili, takže to není jejich problém. Zprostředkování prodeje vozidla by se snad nemělo omezovat na vystavení naleštěné káry v prostorách autobazaru a inkasování provize. Prodejce by byl tedy patřičně motivován k tomu, aby nasadil všechny dostupné prostředky ke zjištění, jak se to s těmi najetými kilometry vlastně má, a podezřelé kousky do bazaru nebral. Konec konců, nikdo ho nenutí.

Druhou možností je kriminalizovat přímo stáčení tachometrů pomocí nové skutkové podstaty trestného činu. Stáčíte tachometr? Pácháte trestný čin! A je jedno, zda zamýšlíte auto prodat, nebo jestli víte, že to chce udělat váš zákazník.

Pokuta ve správním řízení. A mastnáTrestní právo je největší kalibr, který má stát k dispozici. A ačkoli zní heslo na chudý lid autobazarnický musí být přísnost sexy, je otázka, jestli je potřeba hned ládovat největší kanóny. Není přece třeba hned vymýšlet skutkovou podstatu trestného činu, abychom případného viníka odradili. Výrazně preventivně by mohl zapůsobit řádný flastr za správní delikt, vysoká pokuta ukládaná ve správním řízení.

Jenomže tahle možnost už tu dnes je: Česká obchodní inspekce může bazaru zasolit až pětimilionovou pokutou, pokud v něm prokáže nekalé obchodní praktiky. Problém tkví v onom pokud mu prokáže: aby bylo možné pokutu udělit, musí taky někdo pachatele dopadnout a jeho protiprávní jednání mu dokázat, což není vždycky snadné. V tomhle případě také proto, že samotné stáčení tachometru třetím subjektem není nelegální, takže bazarník může s klidem prohlásit, že auto už stočené dostal. Ten, kdo tachometr stočil, se zase může hájit tím, že to není nelegální, majitel auta mu neřekl, k čemu tachometr potřebuje stočit a on se ho neptal. Marně se ale snažím přijít na rozumný důvod, proč bych někdo nechával stočit tachometr, a tak mám za to, že by se daly promyslet pokuty právě za nabízení takovýchto služeb, ale nemusel by se z toho dělat rovnou trestný čin. 

Ať se každý soudí, jak umíMinisterstvo průmyslu může dále nechat celou věc na občanech a rozjet třeba informační kampaň, v níž upozorní občany na jejich práva, která plynou z kupní smlouvy. Slabá místa tohoto řešení jsou dvě – za prvé by musel kupující vyvinout určitou aktivitu (tedy podat žalobu) a za druhé by musel prokázat, že vozidlo mělo mít určité vlastnosti, ale nemá je. Do toho se ovšem ne zrovna každému chce. Zákonodárce má však páky, kterými může v případech, v nichž bývá postavení stran ve sporu nerovné (zákazník vs. velká firma), poměr sil vyrovnat. Využít tak může právních domněnek a fikcí, které žalující straně usnadňují situaci. Může rovněž využít některého přísnějšího odpovědnostního principu, jako například odpovědnost konstruovanou na principu předpokládaného zavinění, nebo dokonce objektivní odpovědnost – tedy odpovědnost za výsledek. Pokud by tedy zákonodárce zvolil princip předpokládaného zavinění, a zákazníkovi by stačilo prokázat, že se stavem ujetých kilometrů bylo pravděpodobně manipulováno, musel by bazarník přednést důkazy o tom, že nic nezanedbal, když vozidlo k prodeji přejímal. Obzvláště v kombinaci s flastrem, který by nadto dostal prodejce ve správním řízení, by to mohlo být „schopné“ a vyvážené řešení.

Celý článek vyšel na Peníze.cz 

Témata:  auta,  Stáčení tachometrů