Důchodci v Česku? Tady je trochu jiný názor

"Nepochybuji o tom, že velká část seniorů je díky cenové hladině (zejména nákladům na bydlení) a nízkým důchodům velmi vzdálená průměrným příjmům. Část z nich je bezpochyby odkázána na naší sociální pomoc, včetně hospiců a obdobných zařízení.

Jenomže vedle těchto skupin je daleko nejpočetnější skupina relativně mladých seniorů, kteří se čím dál více vymykají tradičnímu pojetí seniora jako roztomilé stařenky nebo stařečka, kteří žijí ve svém světě vzpomínek. Tito senioři žijí naší současností, ne minulostí. Zajímají se o naši současnost, zajímají se o politiku a mají své názory. Často se opírají o svou zkušenost, ale neuzavírají se do ní. Chtějí patřit do dnešní doby.

Jejich vzdělaní, kultura i zájmy značně přesahují nabídku dnešního televizního nebo rozhlasového vysílání, úroveň našich médií. Jenom příjem a zpravidla velmi napjatý rodinný rozpočet jim nedovoluje aktivněji se účastnit kulturního života. V muzeích a na výstavách (tam, kde jsou pro ně výraznější slevy) tvoří většinu návštěvníků. Není divu, patří vesměs mezi vzdělanější a kulturnější část našeho národa. Jejich vzdělání bylo totiž širší, než je dnešní stále se zvyšující specializace. Kdysi se užíval termín klasické vzdělání.

Není to generace odchovaná dechovkou. Jsou odchováni Beatles, rockovou hudbou, studentskými revoltami šedesátých let. Elvisem Presleym, Ginsburgem a Kerouacem. Ti starší jazzem a zejména swingem. Dobrou literaturou. Všimněte si na koncertech vážné hudby – netleskají mezi větami symfonie.

Kritizují televizi a často ji vypínají. Smějí se současným moderátorům – jejich češtině i jejich znalostem. Mají rádi televizní seriály pro pamětníky. Ne ze sentimentu. Ale protože bez ohledu na ideologický balast jsou chytřejší než dnešní. Jsou vypointované. Lépe napsané, lépe režírované, lépe hrané. Prostě profesionálnější. Neodbývané.

Kdykoli městská část pořádá pro seniory kulturní akci jako divadelní představení, koncert nebo výstavu, vždycky je nabito. Od běžného publika se senioři liší jenom tím, že jsou elegantnější, zdvořilejší. Byli zvyklí pohybovat se v kulturním prostředí. Svědčí o tom jejich šatník.

Chtějí žít kulturně. Pomozme jim v tom. Důchody jim na městské části zvýšit neumíme. Tak alespoň zkusme pro ně zprostředkovat kulturní zážitky, odpovídající jejich požadavkům. To umíme, tak proč to nedělat.

Samozřejmě nechci idealizovat celou předchozí generaci. Samozřejmě nejsou všichni takoví. Ale těch takových je moc. Neměli bychom dávat příklad příštím generacím, že kdo neplatí kartou, nemá přes rameno notebook a v uších šňůrky, je prostě odepsaný, bezcenný.

Mají svá léta, ale duchem jsou mladí. Pomáhejme jim udržovat jejich mladost. To není soucit. To je vypočítavost. Protože jak se my budeme chovat k nim, tak se budou ti příští chovat k nám!" píše Petr Lachnit, místostarosta Prahy 5.

Témata:  důchodci