Ztratí dolar své výsadní postavení mezi světovými měnami?

Tu podtrhuje i aktuální návštěva ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Brazílii. Ta pro změnu oživuje fenomén BRICS, tedy svého času rychle se rozvíjejících ekonomik Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky, které prý mohou představovat ekonomického vyzyvatele Západu a otřást globálním postavením amerického dolaru coby rezervní měny číslo jedna.

Přijde dolar o toto své postavení? V příštích desetiletích stěží. K žádné de-dolarizaci totiž nedochází. To spíše k de-eurizaci. Může z toho ovšem i tak těžit bitcoin a některé další kryptoměny.

Z šetření, které provádí basilejská Banka pro mezinárodní platby každé tři roky, plyne, že podíl dolaru na mezinárodních devizových obchodech se stále pohybuje kolem 90 % (viz graf níže). Je tudíž výše než třeba po celá 90. léta, která navíc pro USA z valné většiny představovala makroekonomicky daleko úspěšnější dekádu, než byly ty následující. Podíl čínské měny na globálních devizových obchodech sice roste, ale je stále titěrný, ani ne desetinový. Své postavení ve světě ovšem ztrácí euro. V polovině 90. letech měny zemí dnešní eurozóny měly podíl na globálních devizových transakcích takřka 50%. Nyní už je to jen 30 %.

Důvodem je to, že ač růstem zadlužení a „tiskem peněz“ sice dochází k znehodnocování dolaru, euro znehodnocuje ještě rychleji. Rychleji proto, že málokteré zemi eurozóny euro vlastně vyhovuje. Pro jižní křídlo je příliš silné, z hlediska třeba Německa zase příliš slabé, tedy slabší, než by byla marka. Německá exportní mašina tak trvale získává doping v podobě relativně slabé měny, což ovšem dlouhodobě podvazuje inovativnost největší evropské ekonomiky, takže klesá její konkurenceschopnost ve světě (například čínské automobilky už tuší slabost německého autoprůmyslu, pročež tam nyní podnikají mohutný vpád).

Přitom Německo do značné míry živí a financuje stále předluženější a již jen poměrně málo produktivní, demograficky přestárlé jižní křídlo eurozóny v čele s Itálií. To donekonečna nepůjde. Notabene když právě Německo ztrácí na globální konkurenceschopnosti, a to i v důsledku ambiciózních zelených politik EU a nejnověji odstřižením od poměrně levného ruského plynu a současně ideologicky motivovaným vypínáním jaderných elektráren.

Dokonce i podíl britské libry na mezinárodních devizových obchodech vykazuje vyšší stabilitu než podíl eura, a to navzdory brexitu.

Kdepak, sesazení dolaru ze světového devizového trůnu se nejspíše nedožijeme. Budeme ale zřejmě svědky dalšího úpadku eura. V příštích letech a desetiletích si sice dolar své postavení udrží, ale jeho znehodnocování může probíhat ještě rychleji než doposud, neboť s úpadkem eura prakticky nebude alternativy.

Proto může růst role kryptoměn v čele s bitcoinem, a to zejména coby uchovatele hodnoty. Je třeba ovšem počítat s tím, že právě proto bude „strážcům dolaru“ tedy hlavně vládě a centrální bance USA krypto – bitcoin zejména – stále větším trnem v oku.

Témata:  ekonomika,  USA