Nutnost zastropovat cenu energií je i důsledkem velkého tištění peněz v podání centrálních bank

Politici by měli lidem na rovinu říct, že zastropování cen elektřiny znamená jen úročené odložení platby za ni. Lidé si to později doplatí vyššími daněmi. A také inflací. A to i s úroky, které mezitím stát zaplatí z ještě výrazněji zvýšeného dluhu. Politici žádné peníze negenerují. Budou tak muset své rostoucí zadlužení utopit v inflačním znehodnocení měny.

Ale vinni nejsou jen politici. Na samém počátku energo-krize stálo masivní tištění peněz centrálními bankami. Srazily vládám uměle úroky, takže ty snáze dotovaly zelené zdroje. Dotace (a tlak aktivistů) vedly energetické firmy k přesměrování svých investic z tradiční, řiditelné energetiky k neřiditelné zelené. 

Tištění peněz a umělé snižování úroků křiví tržní signály. Pokřivený trh vysílal v desetiletí před pandemií špatný signál, že investice do zelených zdrojů jsou méně rizikové, než v reálu byly. Zelená dotační politika pak dodala další „likviditu“, takže umocnila iluzi rentability. Zelené zdroje vyžadují zálohu pro čas zamračeného bezvětří. Tu měl v rámci zelené transformace EU zajišťovat Putin se svým plynem. Toto riziko by se na nezkřiveném trhu promítlo do vyšších úroků zelených investic, takže by šlo více peněz na tradiční zdroje, na Putinovi nezávislé.

Pokud by zelené zdroje nebyly masivně dotovány za levné peníze natištěné centrálními bankami, více by vyniklo jejich skutečné riziko a jejich reálné náklady. Ty zahrnují nutnost fosilní či jaderné zálohy. Zelená elektřina je levná, jen nebereme-li tyto reálné náklady v potaz. Zelená elektřina je, jak vidíme v přímém přenosu, kvůli svým skrytým nákladům potenciálně silně inflační.