Kurzarbeit by měl při případných potížích bránit propouštění

Kurzarbeit představuje zkrácení pracovní doby při nedostatku práce. Zaměstnavatel platí mzdu za odpracovanou dobu, stát pak pracovníkům výdělek dorovnává za zbývající čas. Vláda chce, aby zákon platil od l. listopadu, na konci října totiž přestanou fungovat programy Antivirus (schválené v březnu) s příspěvky na mzdy pro zaměstnavatele, na které dopadla omezení kvůli koronaviru.

Podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (za ANO) by v případě kurzarbeitu měl zaměstnavatel za zaměstnance, který bude doma, platit zdravotní a sociální pojištění. Stát by měl zaplatit za zaměstnance 50 až 70 procent jeho čisté mzdy (po třech měsících by se podpora snížila). Na výši ale ještě není podle Havlíčka shoda. Zaměstnanec by mohl zůstat doma až čtyři dny v týdnu. Peníze od státu by se také započítávaly na důchod.

Například Hospodářská komora dříve uvedla, že zavedení kurzarbeitu považuje za správný krok. Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) ale zaslala 12 zásadních a dva doporučující požadavky na úpravu návrhu zákona o zaměstnanosti. Havlíček v srpnu řekl, že zákon by měl být maximálně motivační a podpořit aktivní firmy.

Podle návrhu by vláda mohla kurzarbeit zavést, pokud by ve třech měsících po sobě meziročně přibylo nezaměstnaných o víc než 15 procent a bylo by jich minimálně 400.000. Kabinet by k nové podpoře v částečné zaměstnanosti mohl přistoupit i při pandemii, kyberútoku, přírodní pohromě či v jiné mimořádné situaci, která by ohrozila ekonomiku. V nařízení by stanovil, po jakou dobu či v jakém odvětví a regionu se bude příspěvek poskytovat.

Příspěvek v částečné zaměstnanosti zákony už upravují. Podle zaměstnavatelů a odborů není ale nastavení funkční. Firma za neodpracovanou dobu teď pracovníkům platí minimálně 60 procent výdělku. Pokud pro ně nemá práci aspoň den v týdnu a platí jim aspoň 70 procent výdělku, může dostat od státu příspěvek nejvýš 0,125násobek průměrné mzdy, tedy 4179 korun. Podpora se vyplácí nejdéle šest měsíců, vláda může stanovit delší dobu.

Kdyby podle propočtů ministerstva práce skončilo na kurzarbeitu na 150.000 lidí, stálo by to měsíčně maximálně 1,58 miliardy korun. Kdyby to byla desetina, výdaje by činily nejvýš 158 milionů korun.

Zástupci zaměstnavatelů o zavedení dlouhodobého kurzarbeitu požádali již koncem dubna. Jako vzor kurzarbeitu zmiňují Německo, které je jeho průkopníkem. Poprvé ho využilo již v roce 1910 s cílem udržení pracovních míst v těžebním průmyslu při těžbě a zpracování potaše (uhličitanu draselného).

Tamní pracovníci dostávají vyrovnávací příspěvek od úřadu práce za hodiny, kdy pro ně firma neměla práci. Kurzarbeitová podpora se vyplácí zaměstnancům podniků, kde má zkrácenou pracovní dobu aspoň desetina lidí. Peníze se poskytují z fondu pojištění pro případ nezaměstnanosti. Podle saských odborů je to 67 procent ušlé čisté mzdy pro zaměstnance s dětmi a 60 procent pro ostatní. Kvůli koronaviru se letos podíl po pár měsících ještě zvedá.

Termín kurzarbeit pochází z němčiny (doslova krátká práce). V angličtině se používá výraz short-time work (STW).

Kurzarbeit fungoval v mnoha zemích například během ekonomické krize v letech 2008 až 2010. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) využilo kurzarbeit 25 členských zemí organizace. Nejvíce podniků využilo kurzarbeit v Německu, v Itálii, Nizozemsku, Slovinsku, Rakousku nebo Belgii. V Česku byl kurzarbeit schválen v roce 2015.

Témata:  kurzarbeit,  práce,  platy / mzdy