Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Covidová opatření hloubí mezi Čechy propast. Zvýhodnění jsou obyvatelé měst či zaměstnanci placení z veřejných peněz

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Adam Mráček / INCORP images

KOMENTÁŘ LUKÁŠE KOVANDY: Covidová krize, jejíž roční výročí vychází právě na nynější dny, stále více rozděluje českou společnost. Toto rozdělování tuzemské veřejnosti umocňují vládní opatření. Ta na jedné straně nahrávají například zaměstnancům placeným z veřejných rozpočtů či obyvatelům měst, na straně druhé znevýhodňují živnostníky, resp. OSVČ či obyvatele zejména malých obcí.

Zhruba tři čtvrtiny Čechů zatím dopady covidové krize na svých peněženkách nepocítily. Vyplývá to z průzkumu společnosti Fair Credit. Pokud bereme v potaz pouze dospělou populaci, jedná se zhruba o 6,5 milionu lidí. To jsou například lidé, jejichž platy jsou hrazeny z veřejných rozpočtů, jako jsou státní úředníci, ale také třeba učitelé. Příjem těchto lidí se v uplynulém roce nezměnil, nebo dokonce navýšil. Nejsou totiž přímo vystaveni tržním silám, ani jejich příjem není ovlivněn vládními uzavírkami části ekonomiky. 

Se snížením příjmu kvůli covidu se potýká pětina respondentů uvedeného průzkumu společnosti Fair Credit, tedy zhruba 1,7 milionu lidí. Zhruba 400 tisíc lidí pak o příjem zcela přišlo. Takže krizi na své peněžence pociťují nepříznivě přes dva miliony Čechů, tedy zhruba čtvrtina dospělé populace.  

To potvrzují i čísla České národní banky. Podle nich činil loni koncem roku objem netermínových vkladů (tedy vkladů na běžných a spořících účtech) klientů tuzemských bank celkem 2,42 bilionu korun. To je historicky rekordní suma. Ještě zajímavější je meziroční nárůst tohoto ukazatele. Mezi prosincem 2019 a prosincem 2020 totiž stoupl o 17,87 procenta, nejvíce za celé období měsíčního sledování od března 2009. 

Navzdory krizi tedy valná většina Čechů má poměrně hodně peněz. Ba co více, tyto peníze se jim na účtech v bankách hromadí nejrychlejším tempem za posledních skoro dvanáct let. Jedná se ovšem o Čechy, jejichž příjmy nebyly covidovou krizí nepříznivě zasaženy, tedy o uvedené zaměstnance placené z veřejných peněz či o podnikatele nebo zaměstnance soukromého sektoru z těch segmentů ekonomiky, jako je průmysl, které nejsou covidovou krizí dotčeny, případně ze segmentů, kde výpadek příjmu kompenzují vládní záchranné programy typu programu Antivirus či programu kompenzačních bondů pro OSVČ.    

Částečně se většině Čechů hromadí na účtech peníze i proto, že tolik necestují. Nyní bude možnost cestovat ještě dále omezena, a to kvůli opatřením platným od zítřka. Zvýhodněni budou omezením pohybu mezi okresy a obcemi obyvatelé velkých měst v čele s Prahou.  

V obcích do dvou tisíc obyvatel žije mírně více než čtvrtina tuzemské populace. Přes dva miliony Čechů budou tedy od zítřka opravdu citelně omezeni například v realizaci svých volonočasových aktivit, protože je nemohou provádět mimo hranice své obce. Ti z obyvatel malých obcí, kteří se navíc ještě potýkají s poklesem příjmů, řádově se jedná o statisíce lidí, tedy patří mezi nejvíce znevýhodněné. Naopak obyvatelé velkých měst, kteří jsou navíc placeni třeba z veřejných rozpočtů, a propad příjmu tedy nezaznamenali, vlastní omezení plynoucí z covidové krize nijak zásadně negativně na sobě samých či vlastních peněženkách nepociťují. Jedná se řádově o nižší jednotky milionů lidí.  

Témata:  Koronavirus COVID-19

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.