Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Čínská ekonomika loni rostla nejpomaleji za posledních 29 let

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Čínská ekonomika loni vzrostla o 6,1 procenta, což je nejméně za 29 let. Oznámil to dnes čínský statistický úřad. Podle analytiků je z části na vině obchodní válka se Spojenými státy, výsledek je ale v souladu s očekáváním a závěr roku naznačuje, že výhled se zlepšuje. V roce 2018 hrubý domácí produkt (HDP) Číny vzrostl o 6,6 procenta.

V posledním čtvrtletí se ale meziroční růst stabilizoval. Dosáhl rovných šest procent stejně jako ve třetím kvartálu. V prvním čtvrtletí růst činil 6,4 procenta, ve druhém pak 6,2 procenta.

Čínská vláda měla na loňský rok stanoven cíl růstu v pásmu 6,0 až 6,5 procenta. Data zveřejněná spolu s HDP ale ukázala překvapivé zrychlení tempa růstu průmyslové výroby za prosinec, meziročně o 6,9 procenta. To je nejvíce za devět měsíců. Mírněji pak zrychlil růst investic a solidní byl i růst maloobchodních tržeb.

Čína v roce 2010 díky rychlé hospodářské expanzi vystřídala na postu druhé největší ekonomiky světa Japonsko. Později začal hospodářský růst zpomalovat s tím, jak Čína zahájila hospodářské změny. Jejich cílem je zajistit, aby z Číny nebyla výrobní základna pro zbytek světa, ale aby se zvýšila úloha služeb a domácí spotřeby. Ruku v ruce s tím jde i zpomalení hospodářského růstu, na což vláda upozornila už před lety.

Spojené státy a Čína ve středu podepsaly první fázi obchodní dohody, která zmírňuje dopady celní války mezi oběma zeměmi. Ta trvá už skoro dva roky. Čína se v dohodě zavázala nakoupit další americké zboží výměnou za zrušení plánovaného zvýšení některých amerických cel. Zavedená cla nicméně zůstávají zatím v platnosti.

Očekává se, že Peking v reakci na pokles tempa růstu ekonomiky zavede nová stimulační opatření. Vláda v minulosti snížila daně a umožnila místním vládám prodat velké množství dluhopisů na financování jejich infrastrukturních programů. Banky pak zpřístupnily více úvěrů zejména malým firmám. Nové půjčky v místní měně loni dosáhly rekordních 2,44 bilionů dolarů (asi 55 bilionů Kč). Kabinet se také snaží učinit zemi více inovativní a produktivní.

"Myslím, že je to udržitelné," řekl agentuře Reuters v souvislosti se stabilizací růstu ve čtvrtém čtvrtletí analytik Louis Kuijs ze společnosti Oxford Economics v Hongkongu. "V průmyslu vidíme zlepšení. Je znát snaha (ze strany tvůrců měnové politiky) zajistit pokračující růst ekonomiky, zejména úsilí o financování infrastruktury," dodal.

"Přechod k udržitelnějšímu modelu růstu spolu s bojem proti rizikům ve finančním sektoru je naléhavě nutný. Zároveň ale tlumí ekonomický růst," upozornil podle agentury DPA analytik Max Zenglein z čínského institutu China-Institut Merics v Berlíně.

Letošní rok je pro vládnoucí komunistickou stranu klíčový, protože právě v desetiletí do roku 2020 se má podle jejího dřívějšího cíle zdvojnásobit hrubý domácí produkt i příjmy obyvatel. Čína by se tak měla zařadit mezi mírně prosperující státy. Podle analytiků je nutné, aby tempo růstu letos zůstalo kolem šesti procent, čínští představitelé však upozorňují, že ekonomika by letos mohla čelit větším problémům než loni, takže růst by mohl klesnout pod šest procent.

Témata:  Čína ekonomika

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.