Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

V Česku chybějí lékaři, řemeslníci i řidiči . Stále větší počet lidí odchází za prací do zahraničí

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Počet Čechů, kteří kvůli práci opustí republiku, každým rokem stoupá. Zatímco v roce 2006 pracovalo v zahraničí podle odhadů 54 tisíc Čechů, v roce 2014 už jich byl dvojnásobek. Každoročně počet Čechů, kteří míří za prací do jiné země, vzroste průměrně o 15 tisíc. Už dávno ale nejde jen o „odliv mozků“, do zahraničí odchází čím dál víc řemeslníků.

Práce v zahraničí láká zejména mladé lidi. Přes 40 procent vysokoškolských studentů má v plánu odejít za prací do cizí země. Důvodem jsou vyšší výdělky, získání zkušeností a možnost studia cizího jazyka. Mezi nejatraktivnější země stále patří Německo, Velká Británie či Rakousko. „V Česku chybí kolem šesti set lékařů, řadě nemocnic tak hrozí, že nebudou schopny zajistit ani základní zdravotní péči. A bude hůř. Po studiu lékařské fakulty chce totiž téměř 30 procent studentů medicíny pracovat v zahraničí. Navíc roste ochota mladých se kvůli atraktivní pracovní pozici do zahraničí přestěhovat. Přes 65 procent z nich by se kvůli zajímavé práci bylo ochotno přestěhovat natrvalo do ciziny, přitom v loňském roce to nebyla ani polovina. Hlavním důvodem pro odchod do zahraničí je u mladých lidí získávání zkušeností, na druhém místě je finanční ohodnocení a na třetím zdokonalení v cizím jazyce,“ popsala Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka společnosti AC JOBS.

Za prací do zahraničí čím dál častěji odcházejí i řemeslníci nebo řidiči. V současné době je zejména v okolních státech velká poptávka po kvalifikovaných řemeslnících, jako jsou elektrikáři, pekaři a truhláři. „Hlavním lákadlem je samozřejmě vyšší finanční ohodnocení. Zatímco například v Německu dosahovala v roce 2014 průměrná hodinová mzda 24,4 euro, v Česku to bylo jen 6,9. Kvůli odchodům pracovníků za lepším výdělkem ale v České republice vzniká problém s obsazováním některých pozic. Momentálně například jen řidičů vnitrostátní i mezinárodní kamionové dopravy chybí kolem deseti tisíc. Navzdory tomu, že zhruba 20 procent firem v loňském roce zvedlo řidičům platy, na jejich úbytek to výrazný vliv nemělo. Zahraniční firmy stále nabízejí lepší podmínky. Podle odhadů odejde z Česka za lepším výdělkem přes sedm tisíc řidičů ročně. Největší počet z nich míří do Rakouska a Německa,“ popsala Olga Hyklová. Problémy však jsou nejen v kamionové dopravě, řidiči chybějí obecně. „Nedostatek pracovních sil hlásí i podniky zajišťující autobusovou dopravu. Průměrné stáří řidičů je 55 let a mladá generace na tyto pozice v České republice nenastupuje. Za několik let by se tedy celý systém mohl dostat do velkých problémů,“ varovala Olga Hyklová.

Vedle platu jsou velkým lákadlem také benefity. Ty jsou totiž mnohdy pro zaměstnance jedním z hlavních kritérií, podle kterých si vybírají nejen to, v jaké společnosti, ale i v jaké zemi budou pracovat. „Firmy v západních zemích a v Americe jsou v oblasti poskytování benefitů před těmi českými hodně napřed. Poskytují například speciální služby, které jejich zaměstnancům pomohou v pravidelných mimopracovních povinnostech, například v úklidu domu. Běžným benefitem v USA je například hrazení zdravotního pojištění nejen zaměstnance, ale celé jeho rodiny. Standardem je také zdravotní péče o zaměstnance. Tento benefit už nabízí i řada firem v Česku, oproti západním zemím ale ve velmi omezené míře,“ řekla Olga Hyklová.

Velký vliv na odliv zaměstnanců má také expanze českých firem do zahraničí. Letos ji má v plánu téměř polovina větších tuzemských firem. „V loňském roce jsme expandovali do Spojených států, zájem o práci pro naši společnost v této zemi byl velký, s největším ohlasem jsme se setkali u mladší generace. Některé pozice jsme se rozhodli obsadit uchazeči z České republiky. Pár zaměstnanců do Ameriky už odcestovalo a teď jsme ve výběrovém řízení vybrali zkušeného manažera, který je otcem čtyř dětí a plánuje se přesunout s celou rodinou,“ uvedl Jindřich Melichar, majitel české společnosti Bushman. 

Do USA odjíždějí ročně za prací tisíce Čechů. Část z nich už se do České republiky nevrátí. „Pracovní příležitost v zahraničí je pro mne velkou výzvou a příležitostí. Očekávám, že naučíme Američany nosit a milovat českou outdoorovou značku. Pro rodinu to bude zkušenost. Děti se naučí dobře anglicky a získají větší rozhled,“ popsal Ondřej Konvalina, manažer společnosti Bushman.

Počty Čechů pracujících v cizině 

Rok                                        Čechů v cizině

2006                                       54 654

2007                                       76 396

2008                                       61 825

2009                                       82 267

2010                                       83 285

2011                                       93 972

2012                                       96 212

2013                                       97 342

2014                                       110 394

Zdroj: Úřad práce ČR

Témata:  lidé práce

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

19. listopadu 2024 10:26

Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Politici by to měli přiznat

Prý jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, dozvídáme se už i z billboardů. Volby se blíží a kampaň startuje. Jenže zrovna v době, kdy Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Takže kampaň míří poněkud „mimo“. Přes 90 procent plynu, který do Česka nyní teče, je z totiž „ruského směru“, ponejvíce přímo z Ruska. Pokud odněkud dovážíme přes 90 procent tak důležité suroviny, jakou plyn představuje, je zvláštní hovořit o zbavení se závislosti. Laická veřejnost si pod tím nejspíše představí, že ruský plyn neodebíráme. Což ale není pravda.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.