Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Agenturní zaměstnávání je jako otroctví, varují komunisté

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixmac

Kandidát do komunálních voleb na Náchodsku za KSČM Pavel Janeček se ve svém zamyšlení, které poskytl serveru EuroZprávy.cz, podrobněji zaměřil na problematiku agenturního zaměstnávání. V něm je zaměstnanec dočasně umístěn do agentury práce na základě pracovní smlouvy nebo dohody, která je uzavřena mezi zaměstnancem a agenturou. Zaměstnanec se tak ve skutečnosti nebere jako stálý pracovník, ale je pouze "najímán", což podle Janečka hraničí s novodobou formou otroctví.

"Většina zájemců o práci se jistě setkala s tímto nechvalně známým termínem. Počet těchto agentur činí v ČR až 1600. Podle oficiálních statistik registrujeme přibližně 600 tisíc nezaměstnaných. Toto číslo může být samozřejmě ještě vyšší, pokud započteme skrytou nezaměstnanost," píše Janeček.

"Právně se zde jedná o dohodu o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce. V podstatě by měl mít zaměstnanec tohoto "businessu" stejná práva a mzdu jako zaměstnanec kmenový, ale to je pouhá naivní iluze. Agenturní zaměstnanec je zpravidla okleštěn o všechny benefity jako jsou Unišeky, stravenky a další nemalé výhody," upozorňuje komunictický kandidát.

"Smlouva je s ním uzavírána zpravidla na dobu určitou a prodlužována často po jednom měsíci. Tím není zaměstnanec jakkoli chráněn proti ztrátě práce a může být tedy kdykoliv propuštěn bez nároku na odstupné, nehledě na to, že na dovolenou mu připadá pouze poměrná část dní. Během celozávodní dovolené mu je pojištění samozřejmě strženo z platu, proto někteří pracovníci raději smlouvu prodlouží až po dovolené a odeberou se na Úřad práce, který toto pojištění zaplatí za ně," varuje.

Zaměstnanec tak žije podle Janečka stále s velkým pocitem nejistoty a bez vize do budoucna. "Zdali bude dostatek zakázek a smlouva mu bude prodloužena nebo jestli se vrátí na Úřad práce. Je v podstatě vyřazen z osobního života, neboť hypotéku nedostane vzhledem k této smlouvě. Rodinu tak do budoucna těžko zabezpečí a ve finální fázi není ani zaměstnancem oné firmy. Nemůže si to ani začlenit do životopisu," tvrdí.

"Agenturu si pracovník u firmy, kam je přidělen "nemůže" změnit. Většinou je mu nějaká spřízněná natvrdo doporučena vedením. Asi je náhoda, že obvykle pochází ze země majitele firmy. Rojí se případy, kdy je zaměstnancům natvrdo řečeno, že jsou nádeníky a buď to budou respektovat, nebo budou vyměněni za někoho jiného, který to podstoupí s radostí, a už čeká ve frontě," uvádí Janeček.

"Je to nicméně vysoce výhodné pro zaměstnavatele, protože při sezonních výkyvech operativně získává lidi a pak se jich snadno zbavuje. Nutno podotknout, že agenturám práce bylo v roce 2013 uloženo celkem 15 pokut ve výši 1 453 000 Kč, uživatelům 4 pokuty ve výši 250 000 Kč. Nejvyšší pokuta byla agentuře práce uložena ve výši 920 000 Kč za to, že neměla sjednáno pojištění proti úpadku," uzavírá Pavel Janeček.

Témata:  lidé zaměstnanci

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

19. listopadu 2024 10:26

Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Politici by to měli přiznat

Prý jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, dozvídáme se už i z billboardů. Volby se blíží a kampaň startuje. Jenže zrovna v době, kdy Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Takže kampaň míří poněkud „mimo“. Přes 90 procent plynu, který do Česka nyní teče, je z totiž „ruského směru“, ponejvíce přímo z Ruska. Pokud odněkud dovážíme přes 90 procent tak důležité suroviny, jakou plyn představuje, je zvláštní hovořit o zbavení se závislosti. Laická veřejnost si pod tím nejspíše představí, že ruský plyn neodebíráme. Což ale není pravda.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.