Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Němci zjišťují, že se bez uhlí neobejdou

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Zpochybnění jednoho z hlavních cílů německé politiky energiewende přišlo tento týden z nečekané strany. Ministr hospodářství Peter Altmaier vyzývá k přezkoumání plánu na ukončení provozu uhelných elektráren do roku 2030, protože by to podle něho mohlo ohrozit bezpečné a spolehlivé dodávky elektřiny po roce 2022, kdy mají být uzavřeny poslední německé jaderné elektrárny.

Altmaier svůj názor zveřejnil nedlouho poté, co německá vláda naopak oznámila urychlení odchodu od uhlí, a pár dní před tím, než má zvláštní komise tvořená lidmi z vlády, podniků, odborů a ekologických organizací, předložit koncepci a termíny německého přechodu k bezuhelné energetice.

Uhelné elektrárny nyní vyrábějí více než třetinu veškeré německé produkce elektřiny. Po odstavení jaderných zdrojů, které nyní dodávají asi 12 procent proudu, jejich význam pro stabilitu energetické sítě ještě vzroste. Potvrzuje to Eckhardt Rümmler, člen představenstva firmy Uniper, která v Německu provozuje několik velkých uhelných elektráren. Minulý pátek prohlásil, že jejich odstavování může negativně ovlivnit celý evropský trh s elektřinou, protože německé uhelky představují třetinu všech evropských uhelných zdrojů. Rümmler předpovídá, že Německo se nejpozději po plánovaném odstavení svých posledních jaderných elektráren v roce 2022 neobejde bez dovozu elektřiny. Otázkou ale je, zda v té době bude odkud dovážet a za jakou cenu.

Překvapení vyvolalo i oznámení, že zatím není jisté, zda bude k síti připojena nedávno dokončená velká uhelná elektrárna Datteln IV, která stála více než miliardu eur. Sloužit měla hlavně pro udržování spolehlivosti sítě ohrožované výpadky nestabilních obnovitelných zdrojů energie. Německá vláda v této věci chce spoléhat spíš na investičně levné plynové elektrárny. Ty jsou ale provozně dražší než uhelné a navíc posilují energetickou závislost země na dodavatelích plynu. Lze tak očekávat, že německé spotřebitelské ceny elektřiny, které už dnes patří mezi nejvyšší v Evropě, budou dál stoupat.

Překotnému odstavování uhelných elektráren se brání také podnikatelská sdružení, průmyslová i obchodní komora, řada zaměstnaneckých organizací a také vlády některých spolkových zemí. Saský premiér Michael Kretschmer nedávno prohlásil, že v Lužici se počítá s těžbou uhlí nejméně do poloviny 40. let tohoto století. Zdůraznil, že s tím souvisí i otázky zaměstnanosti. Jen v Lužici poskytují uhelný průmysl a navazující obory několik desítek tisíc pracovních míst.

Na druhé straně stojí němečtí Zelení, tamní Greenpeace a také Sdružení pro obnovitelné zdroje, kteří tvrdí, že ukončování uhelné energetiky by se mělo naopak urychlit a že tomu nic nebrání. Argumentují mimo jiné tím, že podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny v loňském roce poprvé překonal výrobu v uhelných elektrárnách a že obnovitelné zdroje energie poskytují už dnes v celém Německu téměř 340 tisíc pracovních míst. Zdůrazňují také, že bez odchodu od uhelné energetiky Německo nesplní své klimatické cíle, k nimž se zavázalo. K tomu ale Eckhardt Rümmler poznamenal: „Pokud existuje příliš mnoho nejistot, investiční rozhodnutí se již nebudou provádět. A bez investic neexistuje žádná změna a žádná účinná ochrana klimatu. "

Témata:  uhlí Německo

Aktuálně se děje

13. července 2026 17:01

Půjčka pro podnikatele: kdy se vyplatí sáhnout po rychlém řešení?

Podnikání je přesně o tom – o schopnosti reagovat rychle. Jenže rychlost stojí peníze, a peníze ne vždy přijdou ve chvíli, kdy je nejvíc potřeba. Znám to z vlastní zkušenosti: faktura odešla, ale peníze na účtu nejsou. Dodavatel čeká, nájemné se blíží a zákazník ještě nezaplatil. V takové chvíli půjčka pro podnikatele přestává být tabu a stává se čistě praktickým nástrojem.

Zdroj: Komerční článek

Další zprávy

Donald Trump

Komentář

Trumpovi spojenci míří na miliardy ze světového fotbalu. Spor FIFA a UEFA se vyostřuje

Plán mezinárodní fotbalové asociace FIFA prodat soukromým investorům až dvacetiprocentní podíl ve společnosti, která bude soustřeďovat komerční práva na mistrovství světa a další soutěže, dává z čistě finančního hlediska smysl. Z pohledu „správy“ světového fotbalu, transparentnosti a oddělení politické a ekonomické moci však skýtá značná rizika.