Důchodci: V ČR je většina penzistů ve skutečnosti prý velmi bohatých

Čísla jsou jasná. Dnes připadá na jednoho důchodce asi 1,8 pracujícího člověka. V roce 2050 by podle demografických modelů mělo na jednoho důchodce připadnout už jen 1,2 pracujícího. Pokud nebudeme počítat s tím, že by se dramaticky zvyšovaly odvody na sociální pojištění, je jasné, že důchody budou o mnoho nižší (vzhledem k reálné kupní síle) než dnes.

Bohatí důchodci

Už dnes jsou důchodci často vnímáni jako svého druhu chudá a sociálně vyloučená skupina. Málokdo si uvědomuje, že mezi na první pohled skromně žijícími seniory jsou mnozí de facto milionáři. Obrovské množství důchodců totiž vlastní nemovitost, jejíž hodnota může být zejména ve větších městech velmi vysoká. A hodnota této nemovitosti se dá samozřejmě využít k tomu, aby senior prožil důstojné a plnohodnotné stáří.

Podle sčítání lidu, domů a bytu z roku 2011 bydlí v Česku 40 procent lidí ve vlastním domě a dalších 30 procent v bytech v osobním vlastnictví. 12,5 procenta lidí bydlí v družstevních bytech a jen 20 procent využívá nájemní bydlení. Procento lidí, kteří vlastní nemovitost samozřejmě s věkem stoupá. V nájmu bydlí především mladí. Důchodců, kteří jsou odkázáni na placení nájmu, jsou v Česku desetitisíce a to je vzhledem k celkovému počtu důchodců malé číslo (počet starobních důchodců je těsně pod dvěma miliony čtyřmi sty tisíci). Těmto seniorům navíc stát pomáhá sociálními příspěvky na bydlení a dalšími nástroji.

Co s nemovitostí?

Způsobů, jak nemovitost využít, je mnoho. Dům nebo byt lze prodat, peníze bezpečně uložit, aby přinášely aspoň malý výnos, a postupně je spotřebovávat. Důchodce ale potom musí platit nájem a navíc je tu možnost, že pokud se senior dožije vysokého věku, peníze se rozplynou.

Další a velmi rozumnou variantou je nemovitost, pokud je pro potřeby seniora zbytečně veliká, pronajmout a z výdělku hradit nájem v menším bytě. Rozdíl je příjmem seniora. Není to ale možnost ale každého. Aby byly nemovitosti pronajmutelné, často potřebují nákladné rekonstrukce. Navíc důchodci se neradi stěhují a vytrhnout člověka ze sociálního prostředí, na které si zvykal třeba i desítky let, je leckdy prakticky nemožné.

Všechny tyto nevýhody brání tomu, aby senioři mohli plně využít hodnoty, kterou za život nashromáždili ve své nemovitosti. V zahraničí a zejména v anglosaském světě proto zažívá velký boom takzvaná obrácená hypotéka.

Jak funguje obrácená hypotéka

Princip obrácené hypotéky je naprosto jednoduchý. U klasické hypotéky si koupíte nemovitost za peníze půjčené od banky, té splácíte měsíčně určitou částku včetně úroku a nemovitost funguje jako záruka pro případ, že by dlužník nebyl schopen splácet.

Obrácenou hypotéku může naopak získat jen vlastník nebo spoluvlastník (nemovitost často spoluvlastní manželé) nemovitosti. Tomu je pak vyplacena část hodnoty jeho nemovitosti, kterou může využít. Při tom ale dům patří stále jemu. Obrácená hypotéka je splatná, až když dům či byt vlastník prodá, odstěhuje se z něj, nebo zemře. Obrácené hypotéky jsou proto poskytovány ve většině zemí až od určitého věku (vždy se počítá věk nejmladšího spoluvlastníka nemovitosti). V USA je to například od 62 let. Obecně platí, že čím starší člověk se rozhodne obrácenou hypotéku čerpat, tím větší procento z hodnoty nemovitosti má k dispozici. Výše závisí i na zvolené úrokové míře, ale většinou jde od 30 do 60 procent hodnoty nemovitosti.

Celý článek vyšel na Peníze.cz

Témata:  důchodci