Víte, kolik je na světě jazyků? A proč jich je tak strašně moc?

Vědci už dlouho vědí, že hlas se jinak přenáší v jiném prostředí. Husté lesy, otevřené pláně, vlhký nebo suchý vzduch. To všechno ovlivní cestování zvuku. Nyní jsou výzkumníci přesvědčení, že ekosystém a klima, ve kterých se jednotlivé jazyky vyvíjely, mohlo do značné míry ovlivnit jak dnes znějí.

„Domníváme se, že alespoň některé charakteristiky různých jazyků byly formovány klimatickými a ekologickými vlivy prostředí, ve kterém byly používány,“ říká fonetik a lingvista Ian Maddieson, který společně se svým kolegou Christophem Coupém výzkum prezentoval.

„V čistém prostředí můžete používat řeč, která se rychle mění a má vysokofrekvenční komponenty. Jejich přenos by však byl přerušen ve složitějších prostředích, jako je například lesnatá oblast,“ vysvětlil Maddieson. V takovém prostředí je podle fonetika pravděpodobnější využití stabilnějších zvuků, zejména samohlásek.

„Základní teorie je taková, že řeč postavená na souhláskách bude v jiném prostředí, než řeč postavená na samohláskách. Prostě proto, že efektivita přenosu je různá jinou řečí v různých prostředích,“ tvrdí fonetik. Vědci ve svém výzkumu vynechali angličtinu, mandarínskou čínštinu, španělštinu a další "velké" jazyky, protože už z jejich globální povahy je nepravděpodobné, že by si zachovaly vazby na své původní území vzniku.

„Pokud se uživatelé řeči přesunou do jiného prostředí, změní se způsob, kterým slyší zvuky a tím se změní i jejich řeč. Adaptuje se na změnu,“ říká Maddieson. Rozhodně se to však nestane přes noc. „Je to pomalý proces. Změny se nestanou v rámci jedné nebo dokonce tří generací. Trvá to dlouho,“ upřesnil fonetik.

Zároveň si je jistý, že vývoj lidských řečí ovlivňují i další faktory. Ty mohou být sociální - druh a frekvence komunikace s ostatními lidmi. Dále může mít dopad i životní styl národa. Národy, které jsou častěji venku než vevnitř, si postupně vyvinou silnější hlas. 

Úprava hlasu k prostředí není pouze lidská záležitost. Už v roce 2003 studie uvedla, že ptáci žijící v městské zástavbě upravili svůj "zpěv" tak, aby se přes lidský hluk a betonovou džungli lépe nesl.