České školství selhává. Kvalita vzdělávání je v porovnání s Evropu podprůměrná

Podprůměrné hodnocení českého vzdělávacího systému lze přičítat také nízkým investicím z veřejného rozpočtu. Česká republika z něj totiž na školství vynakládala čtvrtý nejnižší podíl rozpočtu ze všech evropských států (3,8 %). Oproti některým jiným zemím, které na školství vydávají ze svého rozpočtu větší podíl, si i přesto vede lépe. A to jak podle výsledků šetření PISA o úrovni vědecké a matematické gramotnosti, tak i podle srovnání kvality vzdělávání od Světového ekonomického fóra. To pravidelně sestavují vedoucí představitelé nejdůležitějších světových firem.

Finsko jako premiant srovnávacích testů

Z mezinárodních srovnání vychází jednoznačně nejlépe Finsko. Dopadá totiž výborně jak ve srovnávacích testech, tak i v hodnocení manažerů firem z celého světa. Český vzdělávací systém je naproti tomu pouze podprůměrný. „Česko se v měřeních PISA umisťuje až na deváté nejnižší příčce ze všech 28 evropských zemí. Ve vědecké gramotnosti dosahuje 493 bodů, v matematické zase 492 bodů. Evropský průměr je přitom v obou ohledech 496 bodů,“ uvádí Jan Krupička z analytického projektu Evropa v datech. Podle hodnocení Světového ekonomického fóra zase kvalita českého vzdělávacího systému dosahuje 3,783 bodů ze sedmi a umisťuje se tak na 10. nejnižší příčce. Evropský průměr přitom činí 4,782 bodů.

I přes nízké státní investice si však české školství vede lépe než v zemích, které ze svých rozpočtů vydávají na vzdělávání více. Mezi takové patří například Lotyšsko s investicemi ve výši 5,33 % rozpočtu a se skóre vědecké gramotnosti PISA o 490 bodech a matematické o 482 bodech. Příkladem může být také Island, který do vzdělávacího systému investuje 6,84 % ze svého veřejného rozpočtu. Ve srovnávacích testech dosahuje 473 bodů u vědecké gramotnosti a 488 u gramotnosti matematické.

Investice státu nejsou jedinou podmínkou, důležité je propojení s praxí

Důležitou součástí kvalitního vzdělávání nejsou podle odborníků jen investice státu, ale i spolupráce akademického a soukromého sektoru. „Kurzy inspirované poznatky z firem totiž dokážou studentům lépe přiblížit znalosti a dovednosti, které budou po dokončení studia potřebovat v praxi,“ uvádí Michal Stachník, generální ředitel společnosti Cisco v České republice. Ta v posledních letech eviduje stoupající zájem škol o účast ve vzdělávacím programu Cisco Networking Academy. „Dříve šlo hlavně o technické školy, v současnosti chceme program rozšiřovat i na školy humanitního typu,” říká Karol Kniewald, expert společnosti Cisco na technické vzdělávání. Ve spolupráci škol s firmami, tedy v tzv. duálním vzdělávání však Česká republika stále zaostává za sousedními zeměmi. Zatímco v Česku spolupracuje se školami při výuce praktických oborů jen 25 % firem, na Slovensku je to 33 %, v Rakousku 44,5 % a v Německu dokonce 63 % soukromých společností.

S firmami musí spolupracovat hlavně univerzity

Podle odborníků by se spolupráce mezi školami a firmami měla zlepšit zejména v oblasti průmyslu a techniky v rámci univerzitního vzdělávání. „Technické vysoké školy musí nutně spolupracovat s průmyslem,” je přesvědčen Bob Kartous z Informačního centra o vzdělávání EDUin, podle kterého se zatím českému státu nepodařilo přijít s vhodnou podporou této spolupráce. „Je pochopitelné, že korporace budou tlačit na efektivitu. Pro udržení suverenity univerzit je ovšem nutné, aby jejich zástupci byli dostatečně motivováni k tomu, aby hleděli na veřejný zájem. A to právě souvisí s investicemi do vzdělávání,” dodává Kartous.

Témata:  Česko,  školství