Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

20 tisíc i půl milionu ročně. Výše školného se na soukromých školách výrazně liší

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Adam Mráček / INCORP images

Ačkoliv 98 % českých školáků navštěvuje veřejné školy, popularita soukromého vzdělávání roste. Soukromé školy totiž navíc mimo jiné nabízejí speciální metody výuky, nižší počty žáků ve třídě či individuální přístup učitele.

Tento nadstandard je vykoupen školným, které musejí rodiče žáků či studenti sami soukromé škole ročně uhradit. Jeho výše je přitom velmi rozdílná. Zatímco někde se pohybuje v řádech několika tisíc korun ročně, jinde může dosáhnout až stonásobku. Nejdražší soukromé školy jsou v Praze, v menších městech pak výše školného klesá.Školné v soukromé školce se vyšplhá i na 288 tisíc za rokNa provoz soukromých škol v České republice přispívá stát. Přestože loni na dotacích vyplatil téměř 4,6 miliard korun, celé výdaje na provoz to nepokryje. Bez finanční podpory rodičů žáků se proto tyto instituce neobejdou. Kromě peněz za obědy, pomůcky, školní výlety a další výdaje běžné i ve veřejném sektoru, tak rodiče platí školné. „Školné se v případě mateřských škol pohybuje průměrně kolem 5 až 10 tisíc korun za měsíc, s výjimkou Prahy, kde se může vyšplhat až na dvojnásobek. V menších městech se zase můžete dostat i na čtvrtinu ceny. Výše školného se liší také v závislosti na tom, zda dítě navštěvuje českou, anebo cizojazyčně mluvící třídu,“ vysvětluje Andrea Vedralová ze vzdělávací společnosti School My Project, pod níž v současné době funguje školka, základní škola a gymnázium Mánesova v Sokolově a rovněž základní škola v Praze.

Například v mateřské škole Šrámkova v Brně, kde probíhá Montessori výuka, zaplatíte v české třídě 4 390 korun měsíčně, ve třídě s rozšířenou výukou angličtiny pak o tisíc korun více. Oproti tomu návštěva v International Montessori school of Prague vás vyjde na téměř 288 tisíc ročně. V jiných částkách se pohybují školky v menších městech. Například v mateřské škole Meruzalka v Jihlavě platí žáci jen 22 tisíc korun za celý školní rok.Základní školy nabízejí sociální stipendia i slevy pro sourozencePopularita soukromého vzdělávání roste též na úrovni základních škol. V posledních dvou letech vzniklo v České republice 34 nových soukromých základních škol a dnes již funguje 180 institucí, které navštěvuje přibližně 12 tisíc žáků. Vyplývá to z aktuálních údajů Ministerstva školství ČR. I mezi soukromými základními školami existují rozdíly ve výši školného, jímž se rodiče podílejí na provozu instituce. Například pražské Scioškoly požadují roční školné kolem 84 tisíc korun. Stejný typ školy vyjde v Brně na přibližně 60 tisíc korun, v Olomouci pak ještě o pár tisíc korun méně. „Na základní škole Škola Můj Projekt – základní škola Praha, která patří mezi školy vyučující podle koncepce Škola Můj Projekt, činí výše ročního školného 66 tisíc korun. Škola však navíc nabízí sociální stipendium nebo slevy pro sourozence. V případě studia dvou dětí tak mohou rodiče na školném ušetřit až 12 tisíc,“ uvedla Andrea Vedralová.

Na soukromých gymnáziích se studuje za 20 tisíc i za 580 tisíc korunMěsíční školné na středních školách, a obzvlášť pak na soukromých gymnáziích již dosahuje desetitisícových částek. Pokud si chce žák dopřát ještě o něco větší luxus, může se výše školného vyšplhat i k půl milionu korun. Pražský PORG, mezi odborníky nejoceňovanější soukromé gymnázium u nás, stojí ročně průměrně 56 tisíc korun. Oproti tomu návštěva gymnázia na International School of Prague vyjde dokonce až na 583 400 korun za školní rok. I zde některé školy poskytují finanční výhody talentovaným či sociálně slabším studentům formou stipendií. O tom, že jsou mezi privátními institucemi veliké rozdíly, svědčí i výše školného na jedné z nejstarších soukromých středních škol v České republice. Na brněnském gymnáziu Integra totiž za rok zaplatíte pouze 21 tisíc korun.Běžné soukromé vysoké školy se výší školného příliš neliší V případě běžných soukromých vysokých škol výrazné rozdíly ve výši školného nejsou. Například brněnská Akademie Sting žádá na bakalářském studiu roční školné 40 tisíc korun, za magisterské pak 50 tisíc korun. Prezenční forma studia na Vysoké škole Karla Engliše vyjde na 42 tisíc korun ročně, kombinovaná je o dva tisíce levnější. V podobných částkách se pohybují také běžné soukromé vysoké školy v Praze. Za akademický rok na Newton College například zaplatíte od 49 do 55 tisíc za bakalářské obory, v magisterských je pak školné 59 tisíc za rok. Pokud chcete studovat v angličtině, pak už výše školného dosahuje 119 tisíc korun. I ve vysokoškolském sektoru platí, že v čím menším městě se instituce nachází, tím nižší poplatky za studium si nárokuje. Například na Soukromé vysoké škole ekonomické ve Znojmě vyjde bakalářské studium na 34 tisíc korun, na Moravské vysoké škole v Olomouci pak na 30 tisíc korun za akademický rok.

Témata:  školství

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

19. listopadu 2024 10:26

Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Politici by to měli přiznat

Prý jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, dozvídáme se už i z billboardů. Volby se blíží a kampaň startuje. Jenže zrovna v době, kdy Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Takže kampaň míří poněkud „mimo“. Přes 90 procent plynu, který do Česka nyní teče, je z totiž „ruského směru“, ponejvíce přímo z Ruska. Pokud odněkud dovážíme přes 90 procent tak důležité suroviny, jakou plyn představuje, je zvláštní hovořit o zbavení se závislosti. Laická veřejnost si pod tím nejspíše představí, že ruský plyn neodebíráme. Což ale není pravda.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.