Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Čeká dolar temná budoucnost?

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Grafton

Rostoucí výnosy amerických dluhopisů budou i nadále stlačovat globální likviditu USD a zejména rozvíjejících se trhů. Zvyšující se americké sazby by mohly rychle zničit americké trhy a nakonec i americkou ekonomiku a společně s ní negativně ovlivnit i zbytek světa, informuje John Hardy, vedoucí oddělení forexu Saxo Bank.

Čína přísahá, že se podobným směrem nevydá. To dává smysl z několika důvodů. Za prvé, silný a stabilní juan by pomohl prohloubit zájem o vyrovnávání dovozů do Číny v juanu, což představuje základní stavební kámen čínské strategie nové cesty. Za druhé, Čína má nyní, po letech obrovských přebytků, svůj běžný účet téměř vyrovnaný na nule, protože spotřeba dovozu v Číně – zejména energií – rostla daleko rychleji než vývoz. Slabší měna by pravděpodobně oslabila čínskou nákupní sílu u klíčových dovozů rychleji než by dokázal jakýkoli nárůst vývozu vyrovnat, zejména díky tomu, že čínský vývoz se posouvá vzhůru v hodnotovém řetězci alespoň tam, kde země nekonkuruje cenově.

Otazníky nad Čínou

Nejsme si vůbec jistí, jak bude nyní Čína dál postupovat, ale myslíme si, že Čína bude udržovat hodnotu své měny, což představuje klíčový prvek pro to, aby se USD otočil níž spíše dříve než později. Přesto je nárůst výnosů, který je nejzřetelnější ve Spojených státech, ale zdá se, že se šíří i do Evropy a dokonce i Japonska, zatím nejzásadnějším tématem po celém světě. Vyšší kapitálové náklady zafungují jako silný protivítr pro globální trhy aktiv a následně i na globální růst, protože ovlivní úvěrový cyklus, což bude mít různé dopady na měny rozvinutých i rozvíjejících se trhů.

Shrnutí měnových vyhlídek

Naší hlavní tezí je, že směřování amerického dolaru zatím zůstává hlavním motorem aktivit i v této chvíli, kdy přecházíme ze závěrečné fáze cyklu americké monetární politiky k jeho konci. To vše se pouze děje rychleji, než trh nebo Fed očekávali. Americký dolar a americké úrokové sazby mohou růst jen do určité úrovně než se něco – nebo spíše více věcí – pokazí. Ve třetím čtvrtletí jsme viděli, jak řada rozvíjejících se trhů klesala pod tíhou silnějšího dolaru a vyšších amerických sazeb. Nejvíce trpěla turecká lira a argentinské peso, zatímco ostatní rozvíjející se trhy se slabým běžným účtem, jako je Indonésie a Indie, se ocitly pod značným tlakem. Pokud nedojde k oslabení USD, přejdeme do fáze prodlení a odmítání dluhů denominovaných v USD, což bude znamenat nejprve konec „hrůzovlády dolaru“ a poté i zintenzivnění hledání alternativy pro globální měnu, které už dávno probíhá.USD – Síla nevydrží. V technických ukazatelích překročily výnosy amerických dlouhodobých dluhopisů Rubikon a ani ve čtvrtém čtvrtletí nemůžeme vyloučit jejich další nepříjemný růst. Vyšší sazby však nakonec zbrzdí zotavení americké ekonomiky, což se možná stane právě už ve čtvrtém čtvrtletí. Možná to bude právě toto čtvrtletí, kdy USD dosáhne lokálního maxima, pokud už k tomu nedošlo, a poté dojde k obratu ve chvíli, kdy si trh uvědomí, že Fed zašel příliš daleko. Hlavním rizikem je načasování, protože musíme brát v úvahu pravděpodobnosti a riziko, že jsme možná ještě o jedno či dvě čtvrtletí napřed.

EUR – Čeká se na odraz. Evropská centrální banka ukončuje svou politiku kvantitativního uvolňování ve chvíli, kdy je ekonomika eurozóny nastavena spíše k oslabení, a euro velmi touží po zotavení z podhodnocených úrovní vůči USD. Globální ekonomické oslabení je pro eurozónu dvojnásob nešťastné, protože jde o jediný ekonomický blok s největším přebytkem běžného účtu, což znamená, že je nejcitlivější na vývojovou křivku globálního růstu. To však nutně neznamená, že se dočkáme slabého eura. Po nárůstu vlivu populistů v nedávných volbách téměř všude v Evropě a s vyhlídkou na květnové evropské parlamentní volby mají evropští politici na čase, aby se populistickým hrozbám postavili. V tomto případě by boj znamenal injekce fiskálních stimulů, které určitě využije Německo, jakmile se jeho ekonomika ocitne pod jasným tlakem. Takže místo pevné fiskální a uvolněné monetární politiky můžeme čekat, že EU přejde k tvrdší monetární politice a volnější fiskální politice – což je kladný výsledek pro měny. Ano, je tu prostor pro problémy a další kolo či dvě stresu pro euro, pokud nebude ve čtvrtém čtvrtletí rychle vyřešen rozpočtový problém Itálie na rok 2019, ale jakmile se hlavní státy EU přidají k volnější fiskální politice, mohlo by to být pro euro přínosné.

GBP – Vede nakonec cesta k brexitu? Libra do čtvrtého čtvrtletí vstupuje silně, protože trh se začal stavět k brexitu optimističtěji poté, co konference Toryů projevila jednotnou solidaritu a EU naznačila, že ve hře je stále řešení „Kanada+++“, pokud obě strany dokáží najít řešení pro nepříjemný problém hranice Severního Irska. Cesta k výraznému zotavení libry je přímá pouze v případě, že se objeví dohoda, která dostatečně zachová suverenitu Velké Británie (tj. Nebude připomínat plán premiérky Theresy Mayové) a pokud bude plán předložen parlamentu k hlasování, uspokojí menšinového podporovatele vlády – severoirskou Demokratickou unionistickou stranu. Pokud nedojde k dohodě, bude to mít nepříjemné domácí politické důsledky a pravděpodobně dojde ke zdržení vyjednávání, novým volbám a možná i ke druhému referendu. Tento scénář je pravděpodobnější než takzvaný tvrdý brexit.

Témata:  USA ekonomika

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.