Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Sedm smrtelných hříchů e-mail marketingu. Jste hříšníci, nebo svatí?

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

E-mail je jeden z nejmocnějších marketingových nástrojů. Je-li používán správně, může přinést více zákazníků, nakopnout open rate, proklikovost i konverze. Práce s e-mailingem může znít snadně, ale opak je pravdou. Podívali jsme se na největší hříchy, které mohou vést k tomu, že celá strategie skončí neúspěchem.

Hřích první: koupená databáze

Pro úspěšný e-mailing je databáze beze sporu tím základním stavebním kamenem. Proto tím nejhorším, co mohou obchodníci udělat, je, že si ji pořídí „z druhé ruky“. „V prvé řadě je nákup databází v rozporu s platnou legislativou a například i novým nařízením Evropské unie GDPR. Za druhé taková databáze nebude mít pro obchodníka velký význam. Pravděpodobně bude plná neaktivních kontaktů, v horším případě i spamových pastí, které jej pošlou rovnou na black list,“ vysvětluje Kateřina Fišerová, manažerka aplikace SmartEmailing.

Hřích druhý: ulhaný předmět

Předmět e-mailu a odesilatel jsou první dvě věci, které uživatelé vidí. Zajímavě napsaný předmět je tedy klíčem k upoutání pozornosti a k tomu, aby příjemce e-mail otevřel. Nikdy však nesmí čtenáře přesvědčit o tom, že ve zprávě najde něco, co v ní vlastně není. Lhát pro upoutání pozornosti za každou cenu je cesta k tomu, aby si příjemce newslettery a obchodní sdělení jednou pro vždy odhlásil.

Hřích třetí: přivítání a pak ticho po pěšině

Uvítací e-mail pro nového odběratele či zákazníka je standard. Mnoho marketérů však posílá automatizované uvítací e-maily a pak se jednoduše odmlčí na dlouhou dobu. „Řada marketérů se obává, že bude v očích zákazníka otravná. Nebo jednoduše nemají, co říci. Ať už je důvod jakýkoliv, přicházejí tím o možnost navázat se svým obecenstvem užší pouto. A to je přitom to – vedle dalších obchodů –, o co v e-mailingu jde,“ komentuje Kateřina Fišerová.

Hřích čtvrtý: příliš mnoho, nebo příliš málo e-mailů

E-mail marketingu neprospívá ani jeden extrém, tedy ani odesílání zpráv na denní bázi, ani příliš malá intenzita. V prvním případě je velmi pravděpodobné, že příjemce začnou zasílaná sdělení obtěžovat a odhlásí se nebo je alespoň začne mazat bez přečtení. V druhém případě může zákazník nabýt dojmu, že mu nechodí žádné či skoro žádné relevantní nabídky a odebírání novinek je pro něj zbytečné. Jaká je ideální frekvence e-mailingu, lze přitom poměrně dobře zjistit díky A/B testování.

Hřích pátý: moc obsahu v jednom e-mailu

Nic není pro příjemce horší než e-mail, který ho doslova zahltí tunami různorodého obsahu, linků a obchodních nabídek. A zejména v době, kdy řada uživatelů používá ke čtení e-mailů mobilní zařízení. Taková zpráva nejspíše skončí ve skupině „přečtu si to později“ a s velkou pravděpodobností se k ní příjemce už nikdy nevrátí.

Hřích šestý: být nudný

V době, kdy se na potenciální zákazníky valí obsah doslova ze všech stran, je velkým prohřeškem sklouznout k průměru. „Uživatelé si více vybírají, co si z té spousty e-mailů přečtou. Kvalitní copywriting a práce s obrazovým materiálem je proto pro úspěšnou kampaň stěžejní. Texty nemají být suché a nudné, ale je třeba si s nimi pohrát a doplnit je dalším zajímavým obsahem. Nudné e-maily si totiž samy říkají o to být smazány, nikdo dnes nechce číst v e-mailu romány bez kapky šťávy,“ říká Kateřina Fišerová.

Hřích sedmý: neresponzivní design

Mobilní telefony a tablety jsou u většiny lidí jejich každodenním společníkem. Pracují na nich, baví se, a hlavně čtou e-maily. Sebelepší newsletter je na půli cesty do koše, pokud se správně nezobrazuje i na těchto mobilních zařízeních. Responzivní design e-mailů by proto měl být v dnešní době standardem a ten, kdo na něj nemyslí, si sám snižuje dosah a úspěšnost svých kampaní.

Témata:  počítače e-mail

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

15. listopadu 2024 9:34

Západ se k Číně staví pragmatičtěji než Česko, které to může ekonomicky dále oslabit

Zdroje současného mdlého výkonu české ekonomiky nelze hledat pouze za hranicemi. Byť úpadek německého průmyslu, energetická krize či válka na Ukrajině rozhodně svůj původ za hranicemi mají a českou ekonomiku přímo či zprostředkovaně poškozují. Češi si ale škodí i sami. Třeba tím, že s oblibou bývají papežštější než papež a že se neméně rádi vydávají ode zdi ke zdi.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy