Zrušení daně z nabytí: Pomoc nebo danajský dar?

Důvody jsou dva. Zaprvé, daňová incidence. Zatímco o tom, kdo je ultimátní beneficient daňově uznatelných hypotečních úroků, není nikdy pochybnost (vždy je to kupující), u dopadu daně z nabytí (tj., u její incidence) je to nejisté. V posledních letech byl nositelem daňové zátěže plátce této daně (kupující), v nejbližší době ale kvůli nejistotě, a tudíž slabé poptávce lze čekat, že daňové břemeno dopadne na prodávajícího. V této situaci je tedy návrh MF ČR pro kupující horší: daň z nabytí by tak jako tak neplatili (tu by prostřednictvím nižší ceny zaplatil prodávající), ale přijdou i o daňové úspory.

Zadruhé, úrokové sazby se můžou měnit a vzhledem k tomu, kde dnes jsou, lze čekat, že v příštích 20-25 letech (což je typická doba trvání hypotečního úvěru) budou spíše vyšší. Vyšší úrokové sazby by znamenaly automaticky vyšší daňovou úsporu a fungovaly by jako jakási částečná pojistka proti růstu sazeb. V konečném důsledku tak v případě, že hypoteční sazby budou v průměru za dobu trvání úvěru (tj., za několik fixačních období) třeba 4-5 %, což by nebylo nic historicky neobvyklého, kupující na zrušení odpočtů úroků doplatí.

To, co se jeví jako dobrý nápad, může být ve skutečnosti pro kupující danajským darem. Pokud chce MF ČR pomoct realitnímu trhu, ať zruší tuto dle mnohých „amorální“ daň bez dalšího.

Témata:  daň z nemovitosti