Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Srovnání platů v Evropě: Jsou Češi jak chudí příbuzní?

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Mariusz Stankowski, MoneyMAG.cz

Jsme na tom stejně jako Estonci a téměř stejně jako Američané nebo Japonci. Vyplývá to alespoň ze srovnání minimální mzdy vůči průměrné. Právě v těchto státech je minimální gáže o trochu více než třetina té průměrné. Vyplývá to ze statistik OECD.

V Česku je minimální mzda od loňského srpna 8500 Kč, Sobotkova vláda uvažuje o jejím zvýšení až na 9200 Kč. Podle statistik OECD je minimální mzda ve výši 36 % průměrné mzdy. Jak už bylo řečeno stejně dopadli Estonci, o trochu lépe Američané a Japonci, kteří dostávají minimální mzdu ve výši 38 % průměrné.

Na vrcholu žebříčku se umístilo Turecko. U nich je minimální mzda ve výši 73 % průměrné. Ale není jim co závidět, protože průměrná turecká mzda je v přepočtu jen okolo 14 tisíc korun. Lépe na tom jsou Francouzi, jejichž minimální mzda je v přepočtu asi 40 tisíc korun. Nicméně je nutno podotknout, že ve Francii jsou trochu vyšší životní náklady.

Minimální mzda zaručuje minimální výdělek za vykonanou práci. V Česku byla poprvé zavedena v únory 1991 a od té doby změnila několikrát svoji výši. Naposledy se zvýšila loni v srpnu, kdy z 8 tisíc se zvýšila na 8500 Kč, pro zajímavost minimální mzda v roce 1991 byla 2000 Kč.

Podle názorů některých ekonomů, ale není pro pracovní trh prospěšná. Protože řada nezaměstnaných lidí by byla ochotna pracovat i za částku nižší, ale protože zaměstnavatelé musí podle zákona platit alespoň minimální mzdu, nezaměstnají je, protože se jim to nevyplatí.

Témata:  CZK minimální mzda

Související

Aktuálně se děje

13. února 2026 11:55

27. ledna 2026 11:51

Když hotovost nechtějí: Zákon mluví jasně, praxe kulhá

Spotřebitelé se v preferovaném způsobu platby neshodují a dělí se zejména na dva tábory. První z nich tvoří lidé, kteří si bez plateb kartou či jiným chytrým zařízením dnes již nedovedou představit jakékoliv nakupování. Druhý tábor naopak preferuje hotovost, protože fyzicky vidí obnos, který má v peněžence, a při každé platbě tak sleduje jeho úbytek. Jsou však místa, která nenabízejí preferovaný způsob placení – někteří prodejci nepřišli na chuť platbám kartou a nevlastní tak potřebný terminál, jiní zase nechtějí přijímat hotovost a v rámci zjednodušení práce personálu umožňují platby pouze kartou. Jsou však tato jednání v souladu se zákonem? Problematiku vysvětluje dTest.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy